Za vlast! Pro Putina! / Ruská kinematografie ve službách vlastenecké propagandy

Film jako nejmasovější druh umění je nutně nejviditelnější profilovou kulturou státu. Její ideologickou funkci si v Rusku už od dob bolševismu dobře uvědomují a po drobném výpadku paměti v postsovětské dekádě, kdy film snad poprvé nefungoval jako zdroj národní propagandy (nýbrž té západní), se k tomuto přesvědčení opět navrací. Akutní deficit národního cítění a s ním hrozící rozklad „kulturního kódu“ přiměl vedoucí vládní představitele k radikálním krokům, které mají za cíl upevňovat patriotismus skrze mainstreamové tituly vlévající hrdost a optimismus do žil dnešních Rusů. K zásadní reorganizaci financování kinematografie, která ve svém důsledku umožnila naprostou kontrolu státu nad vznikajícími filmy, poskytla ideální záminku nedávná ekonomická krize.

Prioritní kinematografie

Státní dotace tvoří v Rusku zcela klíčový zdroj financování filmů. Soukromí investoři vkládají své prostředky zpravidla do vysokorozpočtových snímků a producenti mají šanci získat podporu odjinud jen na základě příslibu částečného krytí nákladů ze státní kasy. Do roku 2009 rozdělovalo ruské ministerstvo kultury stovkám žadatelů po milionu dolarů, jenže část projektů pravidelně vysublimovala někde na cestě od námětu k realizaci. Ekonomická krize na čas...