(Ne)zapovězené plátno? / Filmy o queer kinematografii
„Být vidět, tedy být,“ tak by mohlo znít motto mnoha minoritních skupin, které byly v dějinách kinematografie i televizního vysílání léta upozaďovány. Mezi ně patřily i minority s jinou než heterosexuální orientací. Historii jejich reprezentace v kinematografii se prozatím pokusily odhalit dva snímky – Zapovězené plátno (The Celluloid Closet, 1995) Roba Epsteina a Jeffreyho Friedmana a Fabulous ! The Story of Queer Cinema (2006) Lisy Ades a Lesli Klainberg. Oba filmy přitom mají v rámci queer dokumentární tvorby zvláštní postavení. Lze na nich dobře ukázat nejen odlišný způsob reflexe queer filmových dějin, ale také vývoj a proměnu LGBTQ filmové kritiky.
A je to venku
Rozvoj amerických dokumentárních filmu s LGBTQ tématikou následoval proměny společenského postoje k minoritám, zahájené na přelomu 60. a 70. let dvacátého století. Americká asociace psychiatru například v roce 1973 vypustila homosexualitu ze seznamu duševních chorob a už od 60. let probíhala v západní společnosti její postupná
dekriminalizace. V pomalu se uvolňující atmosféře začaly vznikat i první filmové festivaly mířící na gay a lesbická publika. V San Francisku se v roce 1977 poprvé konal filmový festival Frameline a v...