Frauenfilm po třiceti letech / Životopisné filmy Margarethe von Trotta
Margarethe von Trotta patří k nejrespektovanějším režisérkám v historii německého filmu, která se z pozice „pouhé“ spolupracovnice svého někdejšího manžela Volkera Schlöndorffa vypracovala v autorku sbírající ceny na světových festivalech. Zároveň je dodnes jednou z nejvíce aktivních představitelek z původní sestavy tzv. Nového německého filmu, jehož odkaz je rozpoznatelný i v její nejnovější tvorbě, životopisných snímcích Vize – Život Hildegardy z Bingenu (Vision – Aus dem Leben der Hildegard von Bingen, 2009) a Hannah Arendt (2012).
O Novém německém filmu se hovoří především v souvislosti s autory jako Rainer Werner Fassbinder, Werner Herzog nebo Wim Wenders. Méně často bývá zmiňován fakt, že v rámci Nového německého filmu vznikla i vlna tzv. frauenfilmu, s níž do německé kinematografie 70. a 80. let mocně vstoupily filmařky s díly o ženách a pro ženy. V mezinárodním měřítku se nejvýrazněji ze všech prosadily Margarethe von Trotta a Helma Sanders-Brahms, které zůstávají v současnosti nejaktivnějšími tvůrkyněmi z tehdy rozsáhlého okruhu autorek. Zároveň je pozoruhodné, že se shodně navracejí k žánru životopisného filmu a tudíž i ke kořenům frauenfilmu. Zatímco Sanders-Brahms natočila svůj poslední celovečerní hraný film ...