Quentin Tarantino, Nespoutaný Django a italský western

Filmy režiséra Quentina Tarantina vždy vybízejí k analyzování něčeho více než jen narativní struktury, filmového stylu, proměny stylistických kánonů nebo přístupu k násilí. Tarantino je – společně s Robertem Rodriguezem – jedním z mála současných hollywoodských filmařů, kteří staví filmové publikum před spektakulární transžánrovou podívanou a před množství odkazů a narážek na filmovou historii. Ve svých filmech čerpá z populární kultury a odkazuje na populární žánry – od akčních hongkongských filmů, přes japonské samurajské eposy a hollywoodskou „klasiku“ až k žánrovým formacím v evropských kinematografiích.^/1 Z nich se Tarantino od počátku své tvorby hlásí zejména k italským populárním žánrům ze 60.–80. let, zejména pak k westernům all’italiana. Tarantinův poslední snímek Nespoutaný Django (Django Unchained, 2012) je v tomto ohledu prozatímním vrcholem jeho tvorby. Režisér v něm citací italských westernů a specifickými formálními tvůrčími postupy dodržuje, inovuje a posouvá tematické a ikonografické vzorce italského modelu žánru do nových rovin.

Tarantino na italském Západě

Od Gaunerů (Reservoir Dogs, 1992) až po Hanebné pancharty<...