Je lepší promluvit, nebo zemřít? / Dej mi své jméno

23. 4. 2018 / Jan Bodnár
kritika
Placený

Eliovi je sedmnáct a tráví léto s rodiči kdesi na severu Itálie. Příjezdem mladého amerického studenta Olivera, který se na léto stává asistentem Eliova otce při výzkumu antických památek, započne jedna z nejsmyslnějších filmových romancí posledních let. Už úvodní titulky prokládané fotografiemi torz antických soch a doprovázené klavírním podkresem demonstrují následnou atmosféru celého snímku. Sbližování ústřední dvojice probíhá v prostředí panensky krásné přírody; skrze čtení poezie, Hérakleitových textů nebo skládání vlastní klavírní hudby se postupně začne odvíjet neortodoxní vztah nezkušeného mladíka s o sedm let starším mužem.

Zápletka ale nevede k dramatickému příběhu o uvědomování si sexuální odlišnosti v první polovině osmdesátých let. Bezstarostné léto jen občas a jakoby letmo naruší temnější motivy jako památník obětí bitvy na Piavě nebo portrét Benita Mussoliniho, upomínající na dramatickou historii Itálie. Dej mi své jméno není primárně politickým gestem. Romanci mezi oběma mladíky nebrání homofobie ani dobové restrikce. Zároveň je snímek zasazen do éry těsně před epidemií AIDS. Jak léto směřuje ke svému konci, sladká bezstarostnost i nová láska ale pomalu docházejí ke svému završení. Finále příběhu se tak...

Zpět

Přečtěte si celý článek

Tento článek je zamčený.
Přečíst si jej můžete po zakoupení daného čísla časopisu.

Koupit časopis

Máte číslo už zakoupené? Přihlaste se.

Přihlásit se

Sdílet článek

Článek vyšel v čísle

Jan Švankmajer

116 / duben 2018
Více