Art pro hlavní vysílací čas / Na krátko

Film Na krátko nemá právě originální námět. Osamělý introvertní chlapec touží po otci stejně, jak po něm toužilo už tolik jiných introvertních chlapců. Stejně se i hádá se sestrou, stejně ho ve škole šikanují a stejně bojuje s matkou. Nakonec právě z takových „klišé“ se skládá život, a tak se nedají vyčítat ani filmu.

Scénář Petry Soukupové podle její vlastní povídky z knihy oceněné Magnesií Literou zrealizoval režisér Jakub Šmíd, který debutoval v roce 2015 Laputou. V Na krátko se snaží vyprávět obrazem, což není u literární adaptace ani zdaleka samozřejmost. Výpovědní hodnotu tu mají kontrasty prostředí, architektura, dokonce i jídlo. Je to ale snaha až příliš urputná a zároveň banální.

Sledujeme dobře vedené herce v slušně gradovaných scénách, přičemž každá postava má definovaný konflikt, všechny mají navzájem nějaký vztah a vše, co dělají, má ve filmu jasné místo. Možná až příliš jasné. S trochou nadsázky každý předmět, který protagonista vezme do ruky, se mění v symbol, jenž se bude opakovaně vracet. Nůžky, míč, tričko, rodinný pes. Každá postava má přesně jednu vlastnost a jednu roli. Každý symbol nese svůj jeden význam pro přesně jednu postavu. Každý z konfliktů existuje...