Spalující touha /Největší kaskadérský výkon Toma Cruise
Tom Cruise strávil devadesátá léta tápáním, zda by měl být akční hvězdou, nebo respektovaným dramatickým hercem. Snad věřil, že zvládne obojí, byť s odstupem času víme, že se nakonec přiklonil k první variantě. Na přelomu století pak zažíval vrchol této své éry. V roce 1999 hrál hned ve dvou titulech, jež mu měly zajistit uznání: v Magnolii Paula Thomase Andersona a Spalující touze Stanleyho Kubricka. Druhý zmíněný snímek se však v mnoha ohledech obrátil proti němu. Mnozí ho považují přímo za pokus odcházejícího Kubricka strhnout Cruisovu masku a odhalit ho jako prázdného, povrchního, zakomplexovaného a „malého“ muže v doslovném i přeneseném smyslu.
Kubrickovo chování vůči hercům lze považovat za samostatnou performanci. Představitel Alexe v Mechanickém pomeranči (1971) Malcolm McDowell vzpomínal, že s ním režisér mezi záběry hrál šachy a mluvil s ním jako se sobě rovným. Domníval se, že se slavným podivínem navázal osobní přátelství. Cítil se důležitě, sebevědomě a dospěle. Později byl zaskočen, když s koncem natáčení veškerý jejich kontakt utichl. Do partnerské role stavěl Kubrick i Jacka Nicholsona během realizace Osvícení (1980). Nepodvolil se však jeho rutině a neustálým opakováním záběrů ho tlačil mimo komfortní zónu. Nicholson musel hledat nová, lepší řešení ve chvíli, kdy byl přesvědčen, že už není schopen další myšlenky. Vůči Shelley Duvall byl odtažitý a mnohem ostřejší, byť sama herečka opakovaně vyvrací populární fámu, že ji během natáčení psychicky týral. Kubrick nikdy nevysvětlil své motivace, takže není jasné, jestli toto chování považoval za metodu. Jeho přístup nicméně mohl herce popostrčit blíž k psychickému rozpoložení jejich postav.
Kubrick jako Burdž Chalífa
Jaký byl tedy jeho vztah s Cruisem? Svědci mluví jednoznačně o absolutní dominanci archetypálního otce, kterého se Cruise spolu s jeho tehdejší manželkou Nicole Kidman pokoušeli uspokojit, vyrůst v jeho očích a učinit ho hrdým. „Nikdy jste neviděli dva herce tak bezvýhradně odevzdané a na kolenou klečící u nohou filmového režiséra,“ řekl Todd Field, jenž ve Spalující touze ztvárnil důležitou vedlejší roli (a později se sám stal úspěšným režisérem hlavně díky filmu Tár). Odhodlání manželského páru, jehož hollywoodská kariéra stoupala k vrcholu, dokládá ochota obou hvězd podepsat bezprecedentní smlouvu na neomezenou dobu. Produkce se protáhla na čtyři sta natáčecích dnů, což Guinnessova kniha rekordů označuje za nejdelší kontinuální filmové natáčení. Oba mohli zvolit komerčně lukrativnější a mainstreamově vděčnější projekty, ale přednost dostala jejich téměř touha „zažít Kubricka“.
Cruisova patologická potřeba zavděčit se ho dnes vede k předvádění šílených kaskadérských kousků, jimiž dokazuje svou odevzdanost publiku i odvahu činit, na co si jiní netroufají. Zároveň však jde o předvádění privilegia takové eskapády organizovat. K vyšplhání na budovu Burdž Chalífa ve slavné scéně čtvrtého dílu Mission: Impossible (2011) nestačí nervy z oceli, dokonce ani neomezený rozpočet. Na to je potřeba mít jméno zcela unikátního zvuku.
Spalující touha poskytla Cruisovi ranou příležitost demonstrovat na stejném principu svou dominanci. Kubrick byl v devadesátých letech již legendou známou svými absurdními nároky, jimiž přiváděl herce k šílenství. Zároveň však bylo znakem cti a kumštu jeho podivnosti ve zdraví přežít. Kubrickovi herci možná nevyhrávali Oscary a nepřipisovali si osmimístné sumy, rozhodně však takovým angažmá posílili svou reputaci. Pro Cruise šlo o dvojnásobnou výhru – nemohl tušit, že režisérova nečekaná smrt takřka v předvečer premiéry mu dovolí přivlastnit si příběh jeho odchodu a zcela ovládnout narativ. Stal se i vypravěčem životopisu Stanley Kubrick: Život v obrazech (2001), kde plně využívá možnost zarámovat svůj vztah s Kubrickem tak, jak potřebuje.
Postupně vzniklo populární přesvědčení, že Kubrick tuto Cruisovu podstatu vycítil a celý film koncipoval tak, aby mu „dal za vyučenou“. Naznačovalo by to i jeho chování, opět ušité Cruisovi na míru. Při natáčení s ním nediskutoval o kontextu či smyslu scén a nedával mu najevo, jestli a jak je spokojen s jeho snažením. Odmítl i jeho přítomnost na place, když Kidman natáčela snové sexuální scény, jež protáhl na úplné maximum. Po splnění plánu, ve chvíli zdánlivého uvolnění, ho povolal zpět na náročné dotáčky. Cruisovu potřebu chvály a ocenění celou dobu ignoroval a ambiciózní herec nevěděl, co víc udělat, aby Kubricka uspokojil. Od muže, jemuž neprojevoval nic než úctu a poslušnost, dostal na oplátku snímek, který je obviněním jeho hodnot a výsměchem jeho osobnosti. To vše je vzrušující příběh sám o sobě. Avšak představa, že Kubrick koncipoval celý snímek jako „mučící nástroj“ pro Toma Cruise, musí být značně přitažená za vlasy.
Dvě a půl hodiny veřejné kastrace
Snová novela Arthura Schnitzlera, která byla předlohou filmu, fascinovala Kubricka dlouhodobě. Podle scenáristy Olověné vesty (1987) Michaela Herra se kniha v Americe nedala sehnat, protože ji režisér vykoupil, aby byla jen jeho. Pro Kubricka měla hluboký, osobní význam a její adaptace se stala intimním procesem, což dosvědčila i jeho žena Christiane Kubrick, jež s ním dlouze diskutovala o vhodném uchopení. Zároveň pozorovala, jak se s Kubrickovým stárnutím měnil jeho úhel pohledu a přístup k látce. Už jen to odrazuje od hledání záměrných paralel s Cruisem a podobně přímočarých konspirací, jež snímek i vlivem režisérovy smrti obklopily.
Úvahy o angažování tehdy kontroverzní a ne jednoznačně milované hvězdy (Cruise platil za veřejného podivína a důvěru si získal zpět až později, což ho stálo mnoho úsilí a prostředků) vedly pravděpodobně opačným směrem. Před Cruisem a Kidman byli ostatně pro hlavní role zvažováni Alec Baldwin a Kim Basinger, další hollywoodský hvězdný pár. Kubrick (k radosti a s podporou producentů) chtěl zřejmě využít některou známou dvojici, aby dílo zatraktivnil a dodal postavám vrstvu metavýznamů, jež si do nich publikum bude moci projektovat. Cruise měl tedy posloužit filmu, spíš než aby se film k němu vyjadřoval.
Kubrick si však nemohl vybrat lépe. Protože kdo je doktor William Harford, hrdina Spalující touhy? Mladý, krásný a bohatý muž posedlý vlastním statusem. Během osudové noci, kdy se odehrává většina děje, opakovaně vytahuje svou doktorskou licenci jako policejní odznak, a dožaduje se tak autority, respektu a důvěry. Svou práci zřejmě opravdu miluje, vždyť ho staví do pozice absolutní moci. Nikomu přitom neubližuje, nikoho nevykořisťuje a nevydává rozkazy na základě nějaké ideologie. Je zkrátka tím, kdo zachraňuje druhé. Bill je rád hrdinou, rád je velkorysý a říká správné a rozumné věci. Málokdy však potřebuje víc než gesta. Když má pro dámu v nouzi připravený čistý kapesník, uchvátí ji natolik, že si jeho banální čin pamatuje ještě po letech.
Bill dokáže řešit své problémy jedině šarmantním úsměvem a zdánlivě bezednou peněženkou. Nikdy jindy není tak přirozený a bezstarostný, jako když diskrétně šustí bankovkami, aby díky pro něj směšné sumě získal vše, co potřebuje. Jakmile ho potká situace, kdy mu peníze a status nemohou pomoci, sotva sestaví větu a veškeré charisma se hroutí – stává se z něj bezradný muž téměř paralyzovaný strachem. Není divu, že Billův život se začíná rozpadat na základě jediného snu jeho manželky o nevěře. Že Alice o cizím muži sní, je nakonec možná ještě horší, než kdyby se někde s někým v opilosti bezmyšlenkovitě spustila.
Po přiznání této fantazijní nevěry vyráží rozrušený Bill na noční odyseu, během níž zakouší jedno ponížení za druhým, jako by šlo o „kastrační maraton“. Nejprve se setkává s rodinou právě zesnulého pacienta, jehož dcera a zeť vypadají jako zkalený odraz Billa a jeho ženy. Falešná Alice se Billovi úpěnlivě vrhá kolem krku, začíná ho líbat a vyznávat mu lásku. Prázdnota její šokem vyvolané oddanosti a absence jakéhokoli vlastního pohnutí je pro protagonistu nepříjemnou metaforou jeho vztahu. Při následné cestě noční ulicí už se Bill viditelně vzteká a při myšlenkách na Alici v náručí jiného muže zatíná pěsti. Parta výrostků ho v tu chvíli málem shodí na zem a posměšně mu nadává do homosexuálů. Co tedy dělat jiného, než se nechat zatáhnout na pokoj prostitutkou? Hnusí se mu však myšlenka, že by muž se vzhledem playboye musel za sex platit. Přesto požaduje, aby si mladá žena vzala peníze i bez vykonání služby. V tu chvíli opět vystrčí růžky sebejistý, šarmantní Bill, který si kupuje pozici kavalíra.
Ještě ho však čeká konečný pád na dno. Od bývalého spolužáka získá heslo Fidelio a dostává se do tajemného sídla, kde maskovaná newyorská smetánka provádí bizarní sexuální rituály. Přes varování záhadné ženy se prochází po místnostech a sleduje probíhající orgie, než si ho přizvou představení lóže a požadují druhé heslo. Bill ho nezná, a proto je odmaskován a málem vysvlečen do naha. Zachraňuje ho opět tajemná žena, která vezme trest na sebe, a Bill je promptně vyhoštěn.
Druhý den se snaží pochopit, co se vlastně stalo, a v novinách se s hrůzou dočte o předávkování bývalé královny krásy, již zachránil v koupelně svého přítele při jiném luxusním večírku. Dochází mu, že právě tato žena za něj položila život – hrdina musel být zachráněn. Protože Bill dál pátrá, pozve si ho k sobě přítel, jenž se odhalí jako jeden z účastníků orgií. Nabídne mu vysvětlení, že jde pouze o hru a žena zemřela až doma bez jakékoli souvislosti s klubem. Tento narativ by měl Bill pro vlastní dobro přijmout, aby ho nesemlel svět dalece přesahující jeho obzor. Dozvídá se také, že ho neprozradila neznalost druhého hesla, ale fakt, že žádné druhé heslo neexistuje. Není tedy nic, co by ve svém postavení mohl udělat. Nemůže vyřknout další magické slovo, nemůže vytáhnout peněženku a odčarovat problémy. Utíká za manželkou a s brekem se jí se vším svěřuje.
Z Billa Tomem
Spalující touha je mnohem komplexnější film, kterému jde o víc než jen o vykreslení jedné nesympatické postavy. Převyprávění výše zdůrazňuje ty aspekty filmu, jež lze snadno vztáhnout na Cruise. Tom využívá své herectví stejně jako Bill medicínu. Jeho privilegium mu přináší výjimečné postavení a rád se stylizuje do podoby zachránce celého průmyslu, jak agresivně vykřikoval na jednoho z členů štábu v uniklé nahrávce. Bill vynakládá značnou energii na to, aby veřejně dělal správné volby ve smyslu vhodného výsledku, ale i morálky. Přesto je bolestně patrné, že jde o mechanický proces, variaci na směnný systém, jemuž doopravdy nerozumí. Na povrchu může být dobrým člověkem především proto, že ho dobrota prakticky nic nestojí díky postavení, jemuž se těší. Je výmluvné, jak málo prostoru zaujímá v jeho životě malá dcera. Přestože se účastní čtení pohádek a vánočního nakupování, sotva s otcem naváže oční kontakt – jako by se pohybovala na jiné rovině existence. Právě tento kontrast vnějšího „správňáctví“ a vnitřní prázdnoty je principem, který si Cruisovi odpůrci do herce rádi projektují.
Jinými rysy se však Cruise od protagonisty výrazně odlišuje – Bill s Alicí žijí v úplném hodnotovém vakuu. Jejich život zaplňují pouze bezstarostné luxusní večírky, na nichž unuděně flirtují se všemi okolo, aby se pak plni vzrušujících fantazií pomilovali. Cruise je aktivní a velmi vysoce postavený scientolog, jehož chování důsledně kontroluje a řídí sekta. Jsou-li nepotvrzená obvinění pravdivá, ovládali Cruise a zástupci sekty Kidman způsobem, k němuž by se Bill aktivně nezmohl. Snad by o tom snil.
Tom Cruise je dnes vůbec člověkem, jímž by Bill chtěl být a jímž se Cruise na konci devadesátých teprve stával. Billův problém spočíval v tom, že přes veškerá privilegia nebyl v soukromí ani na veřejnosti ničím výjimečný ani unikátní. Ať už tajemnou komunitu v maskách vnímáme doslovně jako exkluzivní společenskou instituci, nebo alegoricky jako naplnění intimních tužeb, Bill měl do ní v obou případech dveře zavřené. Nedisponoval ničím krom toho, co mu bezprostředně přineslo jeho vzdělání a bohatství. Tom Cruise naopak může přijít k nejvyšší budově světa, říct, že na ni chce vylézt, a nikdo mu v tom nezabrání. Ví, že žádné druhé heslo nepotřebuje. Snad velkou prozíravostí, snad dílem náhody se tedy před kamerami ocitl muž, který tam nesporně patřil. Doktor William Harford a Tom Cruise se totiž navzájem doplňují jako dvě strany téže přeleštěné falešné mince.