Vyrovnávání účtů / Editorial 163
Pokud by se dalo v loňském roce mezi nejlépe hodnocenými filmy najít ve světové kinematografii jedno výrazné téma (vedle dlouhodobého trendu, v němž si dcery vyrovnávají účty se svými otci), byl by to střet s autoritářskými, případně totalitními režimy a systémy. Propojuje filmaře tak rozdílné a geograficky vzdálené, jako je Američan Paul Thomas Anderson, Brazilec Kleber Mendonça Filho, Íránec Džafar Panahí, Izraelec Nadav Lapid a v Sovětském svazu narozený, nyní v Německu usazený Sergej Loznica. Na přední pozice rozmanitých žebříčků nejlepších filmů je však nevynesla automaticky politika v (geo)politicky rozjitřené době, ale spojení naléhavé, často osobní výpovědi s bravurní formou.
Ať už je to třeskutá kombinace politického thrilleru ze sedmdesátých let a grotesky v Jedné bitvě za druhou, strohá, precizní geometrie Dvou prokurátorů neotřele nahlížející stalinské represe nebo kontraintuitivní, komediální lehkost v tíži v Drobné nehodě, v níž režisér reflektuje svou vlastní zkušenost z vězení – a Jaromír Blažejovský jeho přístup hezky shrnuje v anketě jako „vtipné balancování na ostří ,už brzy‘ a ,ještě bohužel ne‘: jak zúčtujeme s mučiteli?“. Poslední dva zmíněné snímky se v tradiční velké anketě Cinepuru o nejlepší filmy uplynulého roku dělí o čtvrté a páté místo. Jednoznačně první se umístila Jedna bitva za druhou o možnostech revoluce a odporu proti pravicově vyhrocenému represivnímu politickému systému. Anketa je jako vždy rozsáhlejší, řada respondentů zařadila více než desítku nejlepších titulů a mnozí také přidali seriály, které podle nich loni nejvíce vynikly. Jedním z nich je Pluribus, nový počin Vince Gilligana, jehož reflexi otiskujeme.
Z českých filmů se v anketě nejlépe umístily mystický snímek o dívčím dospívání Na druhé straně léta Vojtěcha Strakatého a křehký Sbormistr Ondřeje Provazníka (aktuálně získal šest nominací na Ceny české filmové kritiky, stejně jako snímek Otec, a dvanáct nominací na České lvy). V rubrice Kamera-pero přinášíme text režiséra tohoto snímku, který píše o svém režijním přístupu: „Co se týče filmu a možná umění obecně, zjistil jsem, že mě nakonec zajímají jen dva docela banální principy: Tajemství – zaprvé. Nesmiřitelné kontrasty – zadruhé. Nic, co by vypovídalo o životě víc, jsem pro sebe neobjevil.“ Český talent je tentokrát věnován střihači a dokumentaristovi Michalu Böhmovi a jeho filmu Osm milimetrů rodiny.
Přinášíme i velký profil režiséra Briana De Palmy, který loni oslavil 85. narozeniny. Téma je věnováno jinému autorovi, jenž se také nesmazatelně otiskl do reliéfu amerického filmu (nejen) osmdesátých let a který by se letos v lednu dožil osmdesátky – Davidu Lynchovi. I když se může zdát, že o něm bylo napsáno již vše, texty v tématu ukazují opak.
Děkujeme, že nám zachováváte přízeň i v další cinefilní sezoně.