Splynout vjedno / Nickel Boys

4. 6. 2025 / Martin Svoboda
kritika
Placený

Drama Nickel Boys nikdy nemělo opravdu šanci proměnit své dvě oscarové nominace za nejlepší film a adaptovaný scénář. Přesto je jistě dobře, že se relativně nenápadný snímek v jen velmi limitované mezinárodní distribuci dočkal alespoň jakési mainstreamové pozornosti. Příběh dvou černošských chlapců z amerického Jihu, kteří na sklonu éry Jima Crowa uvízli v brutálním nápravném zařízení, sice neadaptuje skutečnou událost, historických paralel bychom ale našli dost. Navíc tvůrci bravurně pracují se zvoleným filmovým jazykem – příběh je vyprávěn výhradně z úhlu pohledu hrdinů.

Prominentnějším z obou protagonistů je Elwood. Sledujeme ho už před nástupem do výchovného ústavu, kde byl neprávem uvězněn poté, co nevědomky stopnul ukradené auto a policie ho hodila do jednoho pytle se zlodějem. Elwood byl přitom krok od překročení dříve nepředstavitelné hranice: díky novému programu pro integraci mohl být přijat na prestižní vysokou školu. Tím tragičtější je, že nyní bude rasistickým systémem navěky považován za dalšího recidivistu. Tedy pokud se mu brutální podmínky ústavu podaří vůbec přežít… Publikum ví, že jemu se přežít povedlo. Film jej zachycuje i ve scénách odehrávajících se zjevně o desítky let později. Elwood sedí u počítače a odkrývá celkový...

Zpět

Přečtěte si celý článek

Tento článek je součástí placeného předplatného Cinepur.
Přečíst si jej můžete po zakoupení předplatného nebo daného čísla časopisu.

Chci předplatné Koupit časopis

Máte číslo už zakoupené? Přihlaste se.

Přihlásit se

Sdílet článek

Článek vyšel v čísle

Leos Carax

159 / červen 2025
Více