Trauma, žal a gaslighting / Vrať mi ji
Dvojčata Michael a Danny Philippou svým druhým celovečerním filmem ukazují, že přídomky o největších nadějích hororového žánru směřované na jejich adresu nejsou přehnané. Australské režisérské duo odzbrojilo publikum debutem Mluv se mnou (2022), syrově nepříjemnou polemikou o vině, přebírání odpovědnosti a úctě k mrtvým. Letošním Vrať mi ji upozaďují děs na úkor alarmující skutečnosti, kdy západní společnost už neumožňuje ženám a dětem projevit slabost a vyléčit se péčí z traumatu ze ztráty blízkého.
Ve Vrať mi ji režiséři upevňují výrazně depresivní tvůrčí rukopis, kdy odhalovaná traumata pohltí postavy natolik, až ovládne racionální myšlení a znepřístupní veškerá východiska. Nevlastní sourozenci Piper (Sora Wong) a Andy (Billy Barratt) se po smrti otce ocitají v pěstounské péči Laury (Sally Hawkins). Lehce výstřední žena ve středním věku se také stará o tajemného synovce Ollieho. 
Zatímco zrakově indisponovanou Piper si okamžitě zamiluje, k Andymu je odtažitá kvůli incidentu z minulosti, při kterém psychotický teenager sestru napadl. Postupně se ale ukazuje skutečný důvod Lauřiny averze k Andymu a zalíbení v Piper. Hrůza se ve Vrať mi ji rodí z manipulace a gaslightingu, podobně jako s ním pracuje například Kristoffer Borgli v Je mi ze sebe špatně (2022). Bezvýchodností jako součástí děsu je pak blížencem Vrať mi ji současný skandinávský horor (např. Nepřivolávej nic zlého, 2022).
Autoři současných hororů tematizují v nemalé míře palčivě znepokojující jevy. Zatímco Damien Leone (série Terrifier) se vrací k extrémnímu gore a explicitnímu násilí, Vrať mi ji volí vizuální metaforu k zprostředkování zkušenosti žen po ztrátě dítěte. Laura vidí v Piper svou zesnulou dceru a hodlá udělat vše pro to, aby ji přivedla zpět. Drastické záběry na VHS kazetách ukazují neznámé okultní praktiky, kdy při obětování vstoupí duše zemřelého do těla živého. Žalem zaslepená Laura nevidí jiné řešení. Pěstounské děti na chvíli dokáží ztlumit samotu, která ji zžírá, ale váha traumatu a viny, jit si nese, nezmizí.
Stejně jako v debutovém Mluv se mnou i zde hraje zásadní roli při intenzifikaci hrůzy zvuk: více než sedm set zvukových vrstev včetně praskání dřeva, kapání vody či kousání nože tvoří sonickou atmosféru, jež je svou intenzitou na stejné úrovni explicitním výjevů na plátně. Těmi režiséři sice nešetří, největší hrůzu ale skrývají mimo záběr pečlivými nahrávkami křiku a dalších projevů trýzně a utrpení.
Nejděsivějším prvkem Vrať mi ji se tak stávají mizející hranice akceptovatelného v otázce zoufalství plynoucího z absence prostoru a péče nutné ke zpracování traumatu. Aktéři Mluv se mnou nedokázali odpustit sebevraždu a nechat minulost odejít, Vrať mi ji nastavuje cestu k ukončení vnitřních bojů, které postavy vedou samy v sobě. Zatímco sourozenci si odpustí, traumatizovanou dožene společnost do extrému spojeného s mateřskou rolí. Pes vyhrocené nadpřirozeno se největší hrůzy skrývají v lidských šrámech.
Vrať mi ji (Bring Her Back, Austrálie, 2025). Režie: Danny Philippou, Michael Philippou. Scénář: Danny Philippou, Bill Hinzman. Kamera: Aaron McLisky. Hudba: Cornel Wilczek. Hrají: Sally Hawkins, Billy Barratt, Sora Wong, Jonah Wren Phillips. Distribuce: Falcon (premiéra v ČR: 31. 7. 2025).