Nelidské, příliš nelidské… / Vetřelec: Země
Pro generaci obdivovatelů „kultovních“ hororů ze sedmdesátých let byl Vetřelec Ridleyho Scotta podezřelým filmem. Britská ikona hororových fanzinů Kim Newman i psychoanalyticky orientovaný filmový teoretik Robin Wood ho prohlásili za efektní přehlídku speciálních efektů, které mají zastřít fakt, že jde o primitivní variaci na klasický mýtus o hrdinovi vyrážejícím do světa bojovat proti příšerám. Neman i Wood patřili k autorům, kteří v sedmdesátých letech hlásali pojetí hororu jako drastického a radikálního společenského komentáře, jakési monstrózní manifestace potlačovaného nevědomí Ameriky v deziluzivní posthippie, postvietnamské a postwatergate éře. S tímhle étosem opěvovali satirický Úsvit mrtvých George A. Romera, psychedelický Texaský masakr motorovou pilou nebo rané hypermaterialistické horory Davida Cronenberga.
Vetřelec a podobně filmy Johna Carpentera Halloween a Věc pro ně znamenaly jen designově načančaný návrat k pojetí hororu jako pubertální zábavy s obludami, jaké si spojovali s béčkovými dvojprogramy v autokinech padesátých let. Newman i Wood Vetřelce i Carpenterovy snímky v lecčems hrubě podcenili....