Vzpomínky jako reflexivní experiment / Oslí krása

Dějiny etnicky a nábožensky rozmanitého Balkánu jsou plné napětí. Rozpad Jugoslávie v devadesátých letech byl jen vyvrcholením politických, nacionálních a společenských rozporů. V Kosovu, kde žila většinová albánská populace pod srbskou správou, narůstalo napětí kvůli diskriminaci a omezování práv Albánců – od rušení institucí a politické marginalizace až po potlačování kulturní a jazykové autonomie. Reakcí byly protesty proti režimu, často násilně potlačované v ulicích. Lidé mizeli v exilu, mnozí se vzdávali domovů dávno předtím, než zazněly první válečné výstřely. Válka pak po sobě zanechala nejen spálené domy a prázdné vesnice, ale i zvláštní druh ticha, které se usazuje mezi lidmi, ve vzpomínkách, v krajině.

Švýcarsko-albánská režisérka Dea Gjinovci se ve svém dokumentárním filmu Oslí krása (La Beauté de l'âne), který byl zařazen do soutěžní sekce Opus Bonum letošního ročníku festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě, vrací k vlastní rodinné historii a zkoumá skrze ni vztah mezi kolektivní pamětí a individuální identitou. Sleduje návrat svého otce Asllana do rodné vsi v Kosovu, kterou opustil v šedesátých letech, když byl jako mladý politický aktivista donucen k exilu. V osobním příběhu jedné rodiny se odrážejí...