David Lynch / Úvod k tématu
Připravovat téma o Davidu Lynchovi znamená vstupovat na území, které je na první pohled detailně zmapované. Přesto jako by neustále kladlo odpor – už jen z podstaty autorovy tvorby, jež nepřestává vzbuzovat množství otázek. Potvrdila to i loňská „záplava“ textů, vzpomínek či interpretací, které se vynořily po Lynchově smrti a definitivně ho usadily v panteonu moderní kinematografie. Rok po jeho skonu a zároveň symbolicky k jeho nedožitým osmdesátým narozeninám se k Davidu Lynchovi vracíme, abychom znovu nastolili otázku, na niž existuje jen zdánlivě samozřejmá odpověď – co se vlastně skrývá pod přívlastkem „lynchovský“.
Tento pojem, který se pravidelně objevuje v reflexích Lynchova díla, se postupně proměnil spíše v pohodlnou nálepku odkazující k určitému typu atmosféry. O Lynchových filmech se často píše jako o snových, znepokojivých nebo iracionálních. Odborná i fanouškovská čtení se uchylují k motivům dvojníků, rozštěpených identit, zla dřímajícího pod povrchem všednosti nebo k nejednoznačnému rozhraní reality a fantazie či propojování banálního s hrůzným. Lynch bývá označován za surrealistu i provokatéra, který ignoruje divácká očekávání a odmítá ke svým filmům poskytovat jakékoli výklady. Tomu odpovídá také způsob uchopení jeho tvorby, kde se...