Ironie, skopofilie, paranoia / Filmové médium podle Briana De Palmy

Je příznačné, že (zatím) předposlední film Briana De Palmy Vášeň (Passion, 2012) sklidil v podstatě totožné kritické ohlasy jako řada jeho hitchcockovských thrillerů ze sedmdesátých a osmdesátých let. Něco to svědčí jak o konzistenci režisérova přístupu k filmovému médiu, tak o setrvávající neochotě kritiky takový přístup akceptovat. Kritický konsenzus na webu Rotten Tomatoes zní: „Vášeň je vintage sexploitation od De Palmy v tom nejlepším i nejhorším smyslu – i když vzhledem k tomu, že má ještě uhozenější dějovou linku než většina předchozích, nedaří se tvůrcovu nejrozpálenějšímu titulu rozžehnout příliš velkou jiskru.“ V jiném textu se dočteme, že oproti klasickým zástupcům dnes už zastaralého žánru erotického thrilleru De Palmův film zachraňuje jen to, že se nebere příliš vážně. A další recenze zmiňuje, že režisér jen předvádí katalog odkazů na své oblíbené scény ze snímku Alfreda Hitchcocka v takové míře, až se dostává na hranu sebeparodie. Podnětnější ale je podívat se na tvorbu nedávno pětaosmdesátiletého režiséra z perspektivy, která nebere vyprávění za základní kámen audiovizuálního díla.

Vášeň se pak dá popsat také jako fascinující audiovizuální počin, jenž se soustředí na nejrůznější...