Koně se také střílejí / Divoký kůň Devítka
Poslední dobou se stále častěji dočítáme, že nějaký uznávaný tvůrce právě „natočil svůj nejvíce politický film.“ Totéž se dá říct i o novince irského dramatika a režiséra Martina McDonagha Divoký kůň devítka. Jeho komentář k současné společenské krizi ale patří k nejvíce svěžím a nejosobitějším. Jednak je v něm jasně slyšet jeho autorský hlas a za druhé namísto posměchu stárnoucím politickým a ekonomickým elitám nabízí hlubší a bezvýchodnější pohled do mocenských struktur, které ovládají světové dění. A kromě toho je to také opravdu vtipná komedie.
Divoký kůň Devítka se odehrává v roce 1973 v Chile krátce před vojenským převratem, jenž v zemi ukončí éru demokracie a zahájí období tvrdé diktatury, která bude trvat až do roku 1990. Dva agenti americké CIA mají za úkol „destabilizovat vládu“, protože do mezinárodní politiky USA se nehodí osobnost čerstvě zvoleného marxistického prezidenta Salvadora Allendeho. Jedním z nich je zasloužilý stárnoucí agent Chris, který má podobných operací v domácích i mezinárodních vodách za sebou už mnoho. Zároveň je ale čím dál nespolehlivější, protože se na jeho psychice začíná projevovat postupující stařecká demence a terminální stádium rakoviny.
McDonagh tu pokračuje ve svém klasickém formátu komorních konverzačních dramat založených především na vybroušených scénářích a hereckých výkonech a přiznávajících autorovy divadelní kořeny. Zůstává i klasické autorovo téma životního bilancování, které je opět přecezené přes drsně ironický tón dialogů. A konečně režisér znovu uniká z obvinění, že dělá „divadlo ve filmu“ tím, že celý děj zasazuje do výrazné a významotvorné krajinné scenérie. Po Bruggách, a fiktivním irském ostrovu Inisherin je to Velikonoční ostrově, kam se umírající Chris a jeho kolega Lee vydávají na dovolenou, během níž stárnoucí agent hodlá zemřít.
![]()
McDonagh jako by rozvíjel otázku, jak mohou vypadat běžné, každodenní konverzace osob, které svými vraždami a další krutostí už dávno a mnohokrát překročili hranici, za níž se většina lidských bytostí zdráhá vydat. Nejde mu o realističnost, ale spíš o možnost, jak stavět banální ležérní dialogy lidí, pro něž je denním chlebem zabíjení nebo organizování krvavého puče, jehož součástí jsou popravy a mučení stovek lidí. Zajímá ho, jak takoví lidé vůbec bilancují své životy, když cítí, že se blíží konec.
Zároveň z nich ale nechce dělat karikatury. Jeho přístup je přesně opačný než ten, který razí třeba Alejandro González Iñárritu v Diggerovi. Zatímco Digger je postavený na představě mocných lidí, kteří jsou zároveň komicky hloupí, McDonaghův Chris je mimořádně inteligentní a schopný nesmiřitelné sebereflexe. Hluboce si uvědomuje, že se stal obětí vlastního života a že jeho pokusy uspořádat si jej nemůžou skončit jinak než jako groteska.
Groteskně vyznívají jeho pokusy sepsat autobiografii, jeho nápad složit báseň o koních, a především jeho snahy působit jako mentor pro mladšího kolegu Leeho nebo udělat něco dobrého pro dvě chilské studentky nadšené z toho, že v jejich zemi vládne demokratická levice. Všechny nakonec ústí do nonsensových úvah o vztahů „přihřátých“ států ke kvalitním sýrům nebo k nihilistické radě, podle níž je jediným způsobem, jak zlepšit svět, zabíjet malé chlapce, kteří naivně touží stát se vojáky.
Každý pokus vymanit se z pasti končí nezdarem či tragédií, kterou Chris ostatně už předem předvídá. Když jedné z dívek dopředu vylíčí přesně plánovaný průběh masakru při převzetí moci v Chile, prezentuje to jako pokus po dlouhé době nelhat, ale naplno mluvit pravdu; své katolické obavy o to, aby se nedostal do pekla spácháním sebevraždy, sám podkopává úvahami, jestli v nebi budou můry nebo jak asi vypadá posmrtný život rakovinných buněk.
Chris je zároveň živoucí pamětí toho nejhoršího z politiky Spojených států druhé poloviny dvacátého století. Je to muž, který „stál poblíž,“ když došlo k atentátu na prezidenta Kennedyho a má prsty ve spoustě neblahých přelomových událostí po celém světě, v nichž měli Američané své zájmy. Právě v tomhle aspektu jeho osobnosti se McDonaghův film nejvíc dotýká současných společenských nálad.
Na první pohled by se totiž mohlo zdát, že film jen občas provokuje nekorektními poznámkami, které antihrdinové trousí. Ve skutečnosti ale používá postavy Chrise i dalších agentů ke konfrontaci současného idealisticky a progresivně smýšlejícího publika s pravou povahou jejich nepřítele. Ve světle toho, jak se postavy chovají, vyznívá Chrisovo doporučení, že pokud chceme něco skutečně změnit, musíme zabíjet s ještě větší krutostí než naši protivníci, zcela vážně.
Film přitom rozhodně neříká, že bychom něco takového měli doopravdy dělat. Jen připomíná, že současné politické excesy Spojených států jsou pokračováním krvavé politiky, která jde hluboko do minulosti. USA jsou tu otevřeně pojmenované jako země, která vždy stála za hovno, jen to před vraždou Kennedyho nebylo tak poznat – což je charakteristika, která by se dala snadno aktualizovat i pro dnešek.
Kromě toho, že je Divoký kůň Devítka McDonaghův nejpolitičtější film, dal by se označit i za nejkomplexnější. Z pásma nervózních rozhovorů a následně i přestřelek malé skupiny postav vysvítá, jak neoddělitelný je osobní život od veřejného, existenciální étos od politického, směšnost od hluboce skličující skutečnosti. Tím spíš, že určujícím naladěním postav je poněkud znervózňující nespokojenost. Režisér výtečně využívá prostředí Velikonočního ostrova jako zdánlivě mysteriózního místa, které je ale pro postavy jen hloupě banální. Všechny tajemné „hlavy“, které Chris a Lee jezdí navštěvovat, se rázem stanou tupými kusy kamenů zasazenými do zoufale fádní kopcovité krajiny.
McDonagh brilantně využívá i herců v čele s Johnem Malkovichem v roli Chrise, který svým melodickým hlasem a nejistými úsměvy podává letargickou melancholii i nihilistické rošťáctví, které jsou atributy hlavního hrdiny – a vlastně celého filmu. Divoký kůň Devítka je cenný především tím, že nechce být průhlednou satirou ani hlasem určitého hotového názoru v současných společenských debatách. Staví do perspektivy, ze které nenabízí žádné východisko a dokonce přiznává, že z něj žádné východisko najít nelze. To přitom není jeho nedostatek, ale naopak vědomý záměr a jedna z hlavních předností.
Divoký kůň Devítka (Wild Horse Nine). UK, Chile, USA 2026. Režie a scénář: Martin McDonagh, kamera: Ben Davis, střih: Mikkel E. G. Nielsen, hudba: Carter Burwell, hrají: John Malkovich Sam Rockwell Steve Buscemi Tom Waits Parker Posey ad., 117 minut, distribuce: Falcon (premiéra v ČR 5. 11. 2026).