Nebohý pan Oldboy / Oldboy

Instituce remaku získává v posledních letech na legitimitě nejen z čistě statistických hledisek. V porovnání s mainstreamovými hollywoodskými tituly, které berou inspiraci z hraček, pouťových atrakcí či deskových her, se předělávky starých hitů stávají ještě celkem vzrušující výzvou. Nové verze amerických klasik například mohou sloužit jako materiál pro srovnávání rozdílů v dobových náladách i estetikách.

Trochu jiná situace ale panuje v oblasti západních předělávek filmů z východní Asie. Například remaky japonských a korejských hororů zpravidla tvrdě narazily na bariéru vystavěnou nejen kulturní tradicí, ale také výraznými rozdíly v kinematografických provozech obou regionů. Stačí se podívat, jak chabé výsledky měly snahy významných hongkongských filmařů (John Woo, Tsui Hark, Ringo Lam) uchytit se v hollywoodském byznysu v devadesátých letech a jak ke stejně rozpačitému výsledku letos dospěl elitní korejský režisér Kim Jee-woon ve svém prvním americkém filmu s nechtěně výmluvným titulem Konečná. Výjimkou z pravidla může být korejský žánrový experimentátor Park Chan-wook, který se letos snímkem Stokerovi přesvědčivě etabloval i na poli inovativního hollywoodského thrilleru. Na druhou stranu se ve...