Zrozen v „devadesátkách“ / Editorial 165
České „devadesátky“ byly dlouho hlavně „divoké“ a obklopené aurou, která je mytizovala a zvláštně vzdalovala, čím blíž byly. Jejich výklad i vnímání se točily hlavně kolem politiky, velkého ekonomického tématu privatizace či bulvárně atraktivní kriminality a organizovaného zločinu. Nastavený diskurz byl tak jasný, jakkoli byl zkreslující. Uvažovat o Cinepuru jako o součásti a produktu devadesátek tak nebylo to první, co u tohoto filmového časopisu vytanulo na mysli. Ale právě tím Cinepur je. Produktem devadesátek. Součástí tehdejší nové energie v audiovizi. Letos počítá pětatřicet let od svého vzniku. Dva roky po listopadové revoluci jej založilo studentstvo tehdejší katedry filmové vědy na pražské filozofické fakultě.
Cinepur vznikl dřív než Český lev, dřív než Kinobox, dřív, než proběhla velká privatizace Barrandova, dřív, než svoji novou dějinnou etapu začal karlovarský filmový festival. První číslo vyšlo ve stejném roce, kdy měl premiéru „první soukromý“ československý film Tankový prapor (1991). Prvních šest let vycházel jednou ročně. Mezi prvními tématy byly Tarantino nebo Fellini. Do své současné periodicity dvouměsíčníku se přehoupl v roce 2002 a tematický záběr se výrazně rozšířil z akcentu na výrazné tvůrce o žánr, formu, trendy, distribuci, festivaly, televizi, školství, filozofii, seriály… Padaly otázky – Škodí film? Jak rozumět pornografii? nebo Nová česká vlna a co z ní zbylo.
Dodnes vyšlo 165 čísel – včetně toho, které buď držíte v ruce, nebo jím listujete digitálně. Odhadem dvanáct tisíc tiskových stran. Tisíce textů, které procházely rukama šestice šéfredaktorů a šéfredaktorek, genderově spravedlivě shodou okolností rozdělených hezky napůl. Podstatnější než čísla je však komunita, která kolem časopisu vznikla, energie, která ho provází, a prostor, který vytvořil pro kritické a soustředěné psaní o filmu a televizi, které je dnes důležitější než kdy jindy. Výsledky najdete hezky pohromadě v archivu na Cinepur.cz, v jehož digitalizaci pokračujeme. Symbolicky k devadesátkám jsou nově zpřístupněná elektronicky čísla 90–99. Děkujeme, že jste v tom s námi.
Aktuální číslo šlo do tisku ve chvíli, kdy přišla zpráva o předčasné smrti francouzské autorky a filmařky íránského původu Marjane Satrapi. Jako čtrnáctiletou ji moderně orientovaní, levicoví rodiče poslali z Teheránu do západní Evropy za dalším vzděláním a v naději, že ji ušetří restrikcí nastavených po vzniku Islámské republiky. Svoji zkušenost dívky vyrůstající v období islámské revoluce, války s Irákem a dospívání ve francouzském gymnáziu ve Vídni později zachytila v přelomovém a z hlediska chápání života žen v nábožensky militantních islámských státech zásadním autobiografickém komiksu Persepolis. Podle něj natočila stejnojmenný celovečerní animovaný film, který dnes už patří ke klasice žánru (jako režisérka je podepsána i pod filmy Radioaktivita nebo Paradis Paris). Íránská vláda snímek nominovaný na Oscara odsoudila jako „islamofobní“ a „protiíránský“. Fotka z Persepolis zdobí obálku čísla. Snímku v kontextu „exilové animace“ se pak věnuje článek v tématu Jiné podoby filmové pravdy.
Inspirativní cinefilní čtení.