Neviditelná proměna / Kdo si všímá digitalizace?
Digitalizace filmu zní nezasvěceným uším jako suchý, technický termín. Ale i pro zkušené diváky je to pojem s nejasnými konturami, který si spíš než s filmem spojují s jeho skrytým průmyslovým pozadím. Digitalizace popisuje abstraktní proces, který pozornosti návštěvníků kin v podstatě uniká a přitom potají hluboce proměňuje některé z klíčových parametrů našich současných a nepochybně i budoucích kinematografických zážitků. Jaké pohyblivé obrazy budeme v budoucnosti sledovat, kde, jak a proč? A především – budeme si této změny vědomi?
Smrt filmu, smrt kino
Jako cinefil, tak trochu i filmový vědec, kritik, kurátor a – což je v tomto případě obzvlášť důležité – promítač musím digitalizaci nevyhnutelně spojovat se samotnou podstatou filmu. Jak bych také mohl jinak po tolika hodinách strávených ve tmě kinosálů a v blízkosti uhrančivě vrčících projektorů. S nynějším zánikem pětatřicítek je ideální doba na to nechat se ovládat záchvaty nostalgie, které – jakkoli nemusí být racionální – jsou zcela případné: ať už digitalizace přinese cokoliv, znamená především jedno velké loučení. Je to nevratný proces – na místo fotografií nastoupí čísla, harddisky, streamy; filmy se z fyzických a viditelných pásů posetých obrazy mění v sady...