Neplánované cesty naplánované kinematografie

Pojem kolektivní monografie v současné době akademického taktizování a hraní o životně důležité publikační body nutně budí podezření. V mnoha případech se jedná spíše o rozbíhavé sborníky pro potřeby byrokracie opatřené požadovanými náležitostmi a atraktivní „žánrovou“ hlavičkou. Kniha Naplánovaná kinematografie dojem horkou jehlou sešitých příspěvků, které „nelícují“ metodologicky a často ani tematicky, naštěstí nebudí. Naopak, jde o publikaci s jasně definovanou koncepci, v niž jednotlivé studie vytvářejí relativně celistvý obraz institucionálně-exploatačního rámce kinematografie jako jednoho z klíčových prostředků mocensky podchycené kultury poválečné a poúnorové ČSR.

Publikace editorsky připravená vědeckých, populárně-vědeckých a vzdělávacích filmů je vymezena roky 1945 - 1960 a rozčleněna do dvou hlavních tematických bloků - první se zabývá produkčními otázkami a zahrnuje samotnou organizaci výroby, dále vývoj koprodukci, film pro děti a mládež, krátký film a filmy vyráběné v součinnosti s armádou a Čepičkovým ministerstvem obrany. Druhý oddíl se zaměřuje na distribuci a uváděni filmů, tedy především klíčové filmové festivaly a přehlídky, technické zázemí kin a spolupráci kinematografie s novým nastupujícím médiem - televizi.

...