Kde spočinout očima? / Locarno 2026
Letošní festivalová sezona prozatím nepatřila k nejdobrodružnějším. Hlavním soutěžím festivalů kategorie A dominovala realisticky vedená dramata s politickým a společenským podtextem. Jestliže měl tento trend narušit některý z festivalů ve druhé polovině kalendářního roku, pak zejména Locarno. Ačkoli si Zlatého leoparda nakonec odnesl další zástupce už lehce „okoukané“, rumunské nové vlny, drama You Don't Belong Here Florina Şerbana, festival neměl – alespoň na první pohled – tak průrazné filmy jako loňský Suchý list neboVolavku. Přesto sedmnáctka filmů v hlavní soutěži (až na pár výjimek) působila vyrovnaně a relevantně jako vítaný eklektický výběr.
Současná dramaturgie Locarna se pod vedením Giony A. Nazzara opírá o tři základní pilíře. První z nich je diplomatický. Nazzaro dlouhodobě kultivuje vztahy s výraznými autorskými filmaři. Dokáže být poblíž, zejména ve chvíli, kdy tyto filmaře ztratí ze zřetele – případně zájmu – některý z festivalů velké trojky Cannes, Benátky a Berlín. Takové filmaře dokáže náležitě ohodnotit a nabídnout jim v Locarnu publicitu, která někdy přesahuje běžný rámec premiéry filmu v hlavní soutěži. Dobrým příkladem může být rumunský autor Radu Jude. Po roce 2022 už měl na svém kontě Zlatého...