Ten, který měl doma lva / Pavel Hobl
O české nové vlně jsme zvyklí uvažovat především v souvislosti s autorskými filmy. Žánrová tvorba jako by do kontextu nové vlny zasáhla jen velmi okrajově a s fenoménem autorství se příliš neslučovala. V domácí kinematografii 60. let však najdeme příklady, kdy se tyto dvě kategorie mohly zajímavě prolínat. Stačí nahlédnout do filmografie režiséra Pavla Hobla, jehož snímky se v současnosti neobjevují ani na televizních obrazovkách, ani na programech festivalů prezentujících tvorbu „zlatých šedesátých“.
Česká nová vlna a žánr je téma, o kterém se až na výjimky podivuhodně mlčí. Přitom Černý Petr (1963) nebo Sedmikrásky (1966) by snesly označení komedie a o Ostře sledovaných vlacích (1966) nebo Démantech noci (1964) bychom mohli uvažovat jako o literárních adaptacích nebo historických filmech. Většinou však o podobných dílech slýcháme v souvislosti s pojmem autorský film, který jako by se neslučoval s tím, co si představíme pod pojmem žánr. Zatímco v českém prostředí detailnější pojednání nové vlny ve vztahu k žánrům stále chybí, jiné evropské vlny už mají podobnou reflexi dávno za sebou. Jakým způsobem a jak aktivně například prozkoumávali některé...