Senzualita znásilněná v šeru / Parchanti spí dobře

Poslední snímek originální auteurky francouzské scény Claire Denis neprovází nejlepší pověst. Režisérka ho premiérové uvedla v Cannes, kam se vrátila po delší odluce, kdy její díla představoval benátský festival. U festivalového publika nicméně Parchanti spí dobře příliš nadšení nevyvolali a mizerné hodnocení sklidili i od kritiků v letním čísle Cahiers du Cinéma. Do české distribuce tak snímek přichází s cejchem zklamaných očekávání a zvěstí o tvůrčím vyčerpání autorky, jemuž příliš nepřidá ani poněkud rozporuplné domácí přijetí enigmaticky vyprávěných, zvolna a svobodně plynoucích (i šokujících) děl Sama v Africe (2009), Vetřelec (2004) či Miluji tě k sežrání (2001) z předchozí dekády.

V Parchantech lze rozeznat znaky režisérčina senzualistického stylu, eliptického vyprávění systematicky znemožňujícího čitelnost příběhu i imerzního působení náladotvorné obrazové a hudební stránky. Noirovou variaci na klasický Kurosawův příběh pomsty Zlý chlap spí dobře (1960) zdobí napjaté elektronické struktury podkladové hudby od Tindersticks, vizuální hra s titulky či kameramanská virtuozita Agnès Godard, jež poprvé použila digitální formát. Režisérka zde předkládá...