Editorial č. 95
Hlavní festivalová sezóna 2014 skončila s podzimem. Řím i New York sice ještě finišují své výběry, ale pilíře festivalového okruhu srolovaly koberce. Cannes letos vstoupilo do nové éry. Toronto znovu vychýlilo festivalové gravitační pole od Evropy. Karlovy Vary pozvaly Mela Gibsona. Od příštího ročníku bude tvář canneské přehlídky s ředitelem Thierry Frémaux spoluvytvářet zkušený Pierre Lescure, manažer jiného střihu než dosavadní ceremoniář, „tatíček festival“ Gilles Jacob. Kam tandem Cannes nasměruje, bude možná patrné už během příštího ročníku. Jakkoliv má francouzský festival stále svoji váhu, jíž jen tak něco s největší pravděpodobností neotřese (viz například jeho funkce v šancích filmu uspět ve Spojených státech), soutěž poznamenává už nějakou dobu konzervatismus zabarikádovaný na starých mistrech a franko - anglofonním akcentu. Vetší odvaha při výběru by neškodila. Ne náhodou jsou nejpozoruhodnější snímky – jako letos ukrajinský Kmen – rozesety po vedlejších sekcích.
Stará dáma na Lidu působila v porovnání s dravým Torontem, přeplněným šviháckými hvězdnými jmény pózujícími ve foto shootech ve snaze umístit „svůj film“ na co nejvýhodnější pozici startovního oscarového pole, ještě o něco starší a trochu unavenější než...