Editorial č. 96

Debata o současném německém filmu, kterou Cinepur uspořádal v říjnu v Goethe Institutu v rámci Das Filmfestu, se nakonec stala také rozhovorem o české kinematografii. Asi nejpozoruhodnější postřehy měl k současnému českému filmu režisér a současný dramaturg Fresh Film Festu Michal Hogenauer, který má (soudě z jeho slov na diskusi poměrně hořkou) zkušenost studenta FAMU, ale také se osobně setkal se současnými mladými německými tvůrci.

Jeden z hlavních rozdílů mezi českými a německými filmaři je podle něj v tom, že němečtí tvůrci jsou v daleko větší míře „cinefilové“ než čeští – nebo spíš, že tvůrci z Německa zkrátka jsou cinefilové, zatímco Češi ne. Nestane se vám příliš často, že byste přišli na filmový festival prezentující novinky současného světového filmu a potkali tam kohokoli z českých režisérů, poznamenal Hogenauer například. To je stav věcí, na který jsme si tak zvykli, že už nám vlastně ani nepřipadá nenormální. Také celkem dobře vysvětluje, proč většina současných českých hraných filmů vypadá tak uniformě a proč se jim dají vytýkat stále tytéž chyby. Kromě německé kinematografie se ale toto číslo Cinepuru také výrazně věnuje reflexi jihlavského festivalu dokumentárních filmů a napětí mezi hraným filmem a dokumentem rezonuje mnoha články,...