Vyrovnávání účtů / Editorial 163

Pokud by se dalo v loňském roce mezi nejlépe hodnocenými filmy najít ve světové kinematografii jedno výrazné téma (vedle dlouhodobého trendu, v němž si dcery vyrovnávají účty se svými otci), byl by to střet s autoritářskými, případně totalitními režimy a systémy. Propojuje filmaře tak rozdílné a geograficky vzdálené, jako je Američan Paul Thomas Anderson, Brazilec Kleber Mendonça Filho, Íránec Džafar Panahí, Izraelec Nadav Lapid a v Sovětském svazu narozený, nyní v Německu usazený Sergej Loznica. Na přední pozice rozmanitých žebříčků nejlepších filmů je však nevynesla automaticky politika v (geo)politicky rozjitřené době, ale spojení naléhavé, často osobní výpovědi s bravurní formou.

Ať už je to třeskutá kombinace politického thrilleru ze sedmdesátých let a grotesky v Jedné bitvě za druhou, strohá, precizní geometrie Dvou prokurátorů neotřele nahlížející stalinské represe nebo kontraintuitivní, komediální lehkost v tíži v Drobné nehodě, v níž režisér reflektuje svou vlastní zkušenost z vězení – a Jaromír Blažejovský jeho přístup hezky shrnuje v anketě jako „vtipné balancování na ostří ,už brzy‘ a ,ještě bohužel ne‘: jak zúčtujeme s mučiteli?“. Poslední dva zmíněné snímky...