Mezi pomstou a spravedlností / Posedlost

21. 10. 2026 / Julie Šafová
seriál

Když Bůh moří Poseidón znásilnil v Athénině chrámu Medúsu, jednu ze tří Gorgon, bohyně Athéna se rozhodla, že za vše může Medúsa a proměnila její zlaté vlasy v nestvůrné hady. Tato verze mýtu, představená v Ovidiových Proměnách, zazní v jedné z klíčových scén nového seriálu Posedlost uvedeného na platformě Hulu: „Medúsa je oběť. Ale to z ní ještě nedělá dobrého člověka.“

Otázku hranice mezi obětí a pachatelem ohledává minisérie Posedlost prostřednictvím dvou postav. Kariéru a postavení agentky FBI Alice Black (Emmy Rossum) poškodilo, když promluvila o domácím násilí ze strany svého bývalého přítele a kolegy. Nyní vyšetřuje sérii úmrtí vlivných mužů zapojených do spletité sítě obchodování s lidmi. Jejím příběhovým protipólem je zručná sériová vražedkyně Catherine Grace (Lola Petticrew). Z touhy po pomstě vyhledává muže, kteří jí v minulosti ublížili, a likviduje je pomocí smrtelných dávek fentanylu. Každá z žen stojí na jiné straně zákona a každá je přesvědčená, že právě její cesta je ta správná. Seriál tak skrze jejich příběhy představuje dva způsoby, jak se vyrovnat s prožitým násilím a následným traumatem.

Posedlost se vyhýbá zajetým schématům a tendencím vměstnávat oběti násilí do určitých škatulek. Následky bolesti na obrazovce nezjednodušuje ani je neproměňuje v estetický objekt. Zatímco vraždící Catherine přišla kvůli traumatu o cit v prstech a trpí výpadky paměti, Alice vyhledává agresivní sex s cizími muži a kvůli vzpomínkám se prakticky nedokáže osprchovat. Na vztahu Alice a jejího expřítele Posedlost zároveň demonstruje, jak náročné je dysfunkční vztahový cyklus jednou provždy opustit.

Rozdílné přístupy představuje rovněž reakce obou žen na násilí. Alice učiní, alespoň oficiálně, vše správně – okamžitě o své situaci mluví veřejně. Catherine v cestu světské spravedlnosti nevěří a vydává se za osobní pomstou. „Je zřejmé, že každá žena, která se stane sériovou vražedkyní, je obětí něčeho. Spousta žen ale prožívá hrozné věci, a ne všechny kvůli tomu začnou zabíjet,“ poznamená Alicina kolegyně. Sama protagonistka ale postupně zjišťuje, že jednání jejího protějšku lze relativně dobře pochopit.

Autorka Posedlosti Elizabeth Meriwether při psaní scénáře vycházela z amerického thrilleru Černá vdova režiséra Boba Rafelsona z roku 1987. Federální vyšetřovatelka v něm prověřuje úmrtí vlivných podnikatelů, které spojuje, že se nedávno oženili s mladší ženou. Seriálová Catherine se sice za své oběti neprovdává, před zavražděním je ale sofistikovaně svádí. Ve svém jednání je nicméně až absurdně geniální, mistrně mění identity, střídá jména, barvy vlasů, životní příběhy i vyjadřování. Takové vykreslení ale příliš nesedí k portrétu psychicky poznamenané ženy, který scénář buduje. Meriwether nechce vytvořit fincherovský thriller s anonymním sadistickým vrahem, zároveň se ale obává tento noirový element zcela opustit. Opatrná práce s vražedkyní je znát především ze snahy vybudovat silnou psychologickou hru mezi vyšetřovatelkou a pachatelkou po vzoru Mlčení jehňátek, ale také z pokusu zprostředkovat pochopení pro její činy.

Namísto komplexnější psychologizace se seriál s každým dalším dílem mění ve stále roztříštěnější vyprávění s mnoha silnými motivy. Jen málo z nich ale napříč osmi díly dostává dostatečný prostor, některé zůstávají jen v podobě zmínky. Tento prvek výrazně dopadá také na vedlejší postavy, ať už jde o archetypálního dobráckého kolegu ústřední agentky, nebo rezignovanou šéfku oddělení FBI pro sexuální trestné činy.

Nevyváženost se projevuje i v tonální nekonzistenci komediální roviny. Meriwether má bohaté zkušenosti s komediální tvorbou zejména na poli seriálů. Vedle série Nová holka nebo parodického Childrens Hospital má na kontě například romantickou komedii Hlavně nezávazně. Humorné prvky pronikly i do Posedlosti, zejména ve druhé půli se nicméně oproti předchozím dílům ozývají až příliš hlasitě. 

Navzdory zmíněným scenáristickým či žánrovým nedostatkům představuje Posedlost silný hlas v debatě zaměřené na současná audiovizuální vyprávění o (nejen) sexuálním násilí vůči ženám. Osvědčený příběh autorka dostatečně ozvláštnila, své oběti před kamerou zbytečně netýrá a s empatií ukazuje různé přístupy ke zpracování traumatu.

Největší přednost Posedlosti však spočívá v dialogu zvoleného příběhu s dnešním světem. Seriál reflektuje éru ovlivněnou hnutím #MeToo i rostoucím počtem obvinění týkajících se vlivných mužů včetně například amerického prezidenta Donalda Trumpa. V současném společenském klimatu se tak jeho autorka nebojí explicitní obžaloby systému, ve kterém pravda v souboji se lží a mocí vítězí jen občas. A v kontextu zločinů spáchaných americkým filmovým producentem Harveym Weinsteinem či finančníkem Jeffreym Epsteinem se nelze divit, že vůči zadostiučinění obětem zastává poněkud skeptický pohled.

Posedlost (Furious), Hulu (v ČR Disney+), USA 2026, vytvořila Elizabeth Meriwether.

Zpět

Sdílet článek

Článek vyšel v čísle

Chick Flick

167 / říjen 2026
Více