Lukáš Kokeš / S realitou je to velmi nejisté

Filmy Lukáše Kokeše působí tak trochu provokativně – divák je v neustálé nejistotě, co je v jeho dokumentárních portrétech autentické a co filmař zkonstruoval. Přesněji, do jakých scén a situací svoje protagonisty stylizoval. Kokeše prý tahle neustálá divácká nejistota baví. Patří k čím dál početnější skupině tvůrců, kteří nechápou takzvaný dokument jako něco a priori přirozeného, autentického, a tedy méně manipulovatelného než to, co označujeme jako film hraný. Naopak ve svých filmech manipulaci přiznává a tematizuje. Podobně jako jeho spolužáci z pražské FAMU Viera Čakányová či Petr Hátle se chce k dokumentu chovat jako k hranému filmu a zkouší rozrušovat hranice mezi těmito přežitými kategoriemi.

„Dokumentární film je pro mě určitá forma nebo metoda, kterou volím, protože je v danou chvíli nejvhodnější k artikulaci tématu, které chci ve filmu rozvíjet. Tak, aby si divák prostě musel všimnout, že v základu každého, tedy i dokumentárního záběru, stojí autorská manipulace. Ve věku YouTube už bychom měli být dávno zvyklí na to, že s pravdivostí, skutečností či realitou jakéhokoliv audiovizuálního obrazu je to celé velmi nejisté,“ shrnuje svůj přístup tvůrce.

Opraváře televizí Josefa Lávičku potkal Kokeš v hospodě ve vesnici, odkud pochází....