Další sezona podivností / Stranger Things 2
Předloňský a loňský úspěch společnosti Netflix se seriálem Stranger Things o partě dětí z amerického maloměsta osmdesátých let čelících interdimenzionálnímu zlu není náhodný. V popkultuře a hororu zvlášť se už od nultých let projevují tendence k ohlížení se do minulosti. Hlavní proud žánru tvoří prakticky pouze komerčně úspěšné franšízy typu Paranormal Activity, jež se odehrávající v jakémsi apolitickém bezčasí, případně nekonečná série remaků hororových klasik sedmé a osmé dekády. Stranger Things zapadají do trendu nostalgie po srozumitelném a bezpečném světě před 11. zářím, který se zdá být čím dál vzdálenější komplikované realitě dneška. Pro generaci tvůrců dospívajících právě v osmdesátých letech, ale i jejich publikum tvořené z velké části mileniály, pro něž byl vstup do dospělosti obdobím nejistot a obav z budoucnosti pramenících z nemožnosti dosáhnout životních standardů rodičů, je idealizovaná krajina dětství prožitého v osmdesátých letech ideálním útočištěm.
Nostalgie bývá v diskusi o Stranger Things frekventovaným pojmem. Je jí přiřazován prostor uvnitř fikčního světa, jako by byla pevnou složkou jeho vyprávěcích struktur. Seriál samotný ale nostalgii v doslovném významu hořkosladkého...