Zuřím, tedy jsem / Beef
„Zlobím se,“ zazní lakonicky v jednom z nejbizarnějších televizních momentů tohoto roku. Jde totiž o vyústění rozhovoru dvou vran, které zpovzdálí přihlížejí lidskému hemžení. Vyprávějí si nejen o tom, kdo koho kdy nakrmil, ale i na kterého z příbuzných bylo mířeno zbraní, až dotyčný rozčilením upustil trus. Poté se do noční krajiny v okolí Los Angeles ozve ohlušující krákání, a když je akt oné nehorázné agrese potvrzen dalšími ptačími svědky, je jasné, že nemůže zůstat bez následků.
Hněv pohání i lidské aktéry série Ve při (Beef) Amy a Dannyho. Ona je majitelkou prosperující značky a svůj byznys založila na tom, že prodává předražené sukulenty lidem generace Z, aby měli co fotit na Instagram. On provozuje opravářskou firmu na pokraji krachu, a zatímco u zajištěných boomerů poníženě žadoní o každou zakázku, sklízí jen špatně skrývané opovržení a výsměch. Ti dva se střetnou na parkovišti obchodního řetězce s domácími potřebami Forsters, kde Amy právě svedla další kolo frustrujího vyjednávání o prodeji své značky a Daniel se bez účtenky snažil vrátit hromadu hibači grilů, s jejichž pomocí chtěl i nechtěl spáchat sebevraždu. Supermarket pro kutily jako dějiště tragédie nese hlubokou symboliku, neboť jde o chrám nenaplněných možností a zmařených nadějí. Jen málokteré místo kumuluje tolik očekávání, předcházejících daleko větším zklamáním, která provázejí prakticky jakýkoli pokus o renovaci domova u všech generací bez rozdílu.
Nechybí moc, aby se ti dva minuli bez povšimnutí, ale únava a nahromaděný vztek udělají své. Jediné zatroubení v nesprávnou chvíli a jediný vztyčený prostředníček vyústí ve spektakulární honičku s jízdou v protisměru, záplavou předmětů vržených z okének a destrukcí záhonků v přilehlém okolí. Chvíle, kdy Danny supí před svou otřískanou dodávkou a zuřivě si opakuje poznávací značku Amyina luxusního SUV, je ovšem jen začátek. Nevinný incident spustí kaskádu šílenství, které od určitého bodu nelze korigovat, natož zarazit. Jak trefně poznamená jedna z postav, je to zugzwang: nesejde na tom, co v téhle partii uděláte, jakýkoli tah je jen dalším krokem k nevyhnutelné katastrofě, která navždy promění životy všech zúčastněných.
Óda na vztek
Debutující showrunner Lee Sung-Jin na ploše deseti půlhodinových epizod rozvíjí existenciální drama s prvky černé komedie z prostředí losangelské asijské komunity, která v žádném případě nepředstavuje jednolitou masu, ale vrstevnatý svět plný kontrastů, jehož obyvatelé mají různorodé problémy a aspirace. Drama i humor tu stojí a padá s ústřední dvojicí. Mezi Ali Wong a Stevenem Yeunem, kteří ztvárnili Amy a Dannyho, proudí unikátní chemie. Wong je známá především svými excentrickými stand-upy Baby Cobra a Hard Knock Wife, v nichž glosuje mýty a stereotypy, které se pojí s mateřstvím či partnerskými vztahy; o svém vlastním těhotenství, kariéře nebo postavení žen a minorit mluví bez příkras a s pořádnou dávkou naštvání.
Mnohá z jejich témat zarezonovala právě v postavě Amy. Přes svou křehkost a malý vzrůst dokáže opanovat prostor a mezi dvěma záběry mění polohu z distingované zenové mistryně v rozzuřenou promyku, aniž by působila jako karikatura sebe samé. Vtiskla tak Amy celý rejstřík výrazů od jemně odstupňované škály křečovitých úsměvů a mhouření očí po charakteristické jakoby bezděčné nakrčení rtů, jimiž nechává probublat vnitřní vztek navzdory perfektně sladěnému zevnějšku a potřebě zavděčit se všem. Amy má strach, že její pravé já by nikdo z blízkých nepřijal, natož aby ji milovali. S chápavým pokývnutím proto přechází moudra otravné tchyně a trpělivě snáší vrtochy manžela George, který po svém slavném otci umělecký talent nepodědil, a je tedy mužem v domácnosti, jehož jediným posláním je starat se o malou dcerku a plácat z hlíny nevzhledné vázy.
Protipólem Amy je trumberovitý Danny, jehož v další ze svých pozoruhodných transformací ztvárnil Steven Yeun. Prosadil se seriálem Živí mrtví, ale od té doby prošel řadou seriózních rolí v uměleckých filmech, jako je adaptace povídky Harukiho Murakamiho Vzplanutí, nebo ambiciózním mainstreamu, jímž byl horor Nene Jordana Peela. Zcela přirozeně se vtěluje do záhadných mužů z vyšších vrstev i ztrhaného chlapíka, jenž je ztělesněním životní prohry. Jeho Danny je mužem smutné postavy, který se zoufale míjí se svým okolím, jako by byl vždy o krok pozadu. Paradoxně se to projevuje i jakousi zbrklostí, v níž není schopen domýšlet důsledky svých činů. Varovná kontrolka se mu rozsvítí až ve chvíli, kdy se ocitá jednou nohou v kriminále. V návalu vzteku třeba polije Amyino auto benzinem, aby si vteřinu před škrtnutím zápalky uvědomil, že na zadním sedadle čeká její dcerka.
Většinu času se ale jen hroutí pod tíhou nesplnitelných nároků, které na něj nejprve vršili přísní rodiče, a jako dospělý v nastoleném trendu neomylně pokračuje. Vlastní komunitou vzývaná rodina od něj ovšem setrvale dává ruce pryč a mladší bratr Paul si raději přivolá Uber, než aby s Dannym přetrpěl cestu v jeho autě. Když Danny konečně sežene drobný melouch a pustí se za asistence širokého příbuzenstva do prořezávání větví, stačí, aby se z ulice ozvalo hlasité troubení. Představa, že se odkudsi vynoří jeho nemesis Amy, ho rozruší natolik, že okamžitě padá ze stromu. Jakmile však začne budit soucit, vyjde najevo, že je též zručný manipulátor, který se nepřízeň osudu snaží zvrátit převážně nekalými prostředky, většinou ve spolupráci s bratrancem Isaacem, pokud tento zrovna nesedí ve vězení. Sebeprohnanější plán včetně vytunelování zakázky na renovaci svatostánku komunity korejských křesťanů jej ale sráží do čím dál hlubší deprese, z níž se dostává pouze obsesivním pojídáním haldy kuřecích sendvičů.
Dresscode duše
Na tom, že se na Ve při i skvěle dívá, má velký podíl kostýmní návrhářka Helen Huang, která pracovala například na antologii American Horror Story nebo dystopické sérii Stanice 11. Skrze módu a design se jí podařilo podpořit kontrasty, na nichž dynamika série stojí. Při výběru oblečení pátrala v konfekci i pouličních výprodejích, inspirovala se vintage japonskými designéry, evropskými niche značkami nebo stylem skejťáckých subkultur. Všem postavám vymyslela jedinečný styl, který působí autenticky, a přitom zvýznamňuje právě rozpor mezi tím, kým si protagonisté přejí být, a tím, kým jsou doopravdy. Odívání je tak pevnou součástí jejich identity a od premiéry série vznikají rozsáhlá pojednání o Dannyho ustrnutí v devadesátkách, sbírce Georgeových mohérových svetrů a Amyině pletené hučce s provokativně zdviženým lemem.
Pirátku silnic by v ní viděl jen málokdo. Ve Vogue její precizně vyladěný šatník, v němž převládají zemité odstíny béžové, trefně vystihli spojením agresivně neutrální. Harmonický, pečlivě kurátorovaný zevnějšek je projevem potřeby mít věci pod kontrolou a zároveň tvoří dokonalé mimikry Amyina temného já. Její vizáž propojuje styl městské ženy z uměleckých kruhů a trend coastal grandma, který loni doputoval do módních časopisů z TikToku. Jsou pro něj typické objemné siluety, klobouky a uvolněnost přírodních materiálů, v nichž bychom jednou teoreticky měli rozhazovat své tučné důchodové rezervy. Pro většinu mileniálů ale tato představa hraničí s halucinací, a proto si máme ony svršky raději užít hned teď. Amy tak ovšem činí zcela neironicky, neboť doufá, že svou firmičku úspěšně prodá potrhlé miliardářce a konečně si bude moci nárokovat svůj „důchod“ s rodinou.
Je však otázkou, zda se jej dožije. Její osudové střetnutí s Dannym je zábavné, ale též kruté a bezvýchodné. Frenetickým spádem a výstředními postavami, které jsou svými emocemi a posedlostmi hnány až na hranu, Ve při připomíná estetiku bratří Safdieových ve filmech jako Drahokam. Tempo série ostatně strhujícím pilotním dílem nastavila talentovaná režisérka Hikari, která z akčních scén v moderních městských biotopech dokáže vydestilovat exaltovanou, takřka romantickou atmosféru. V tomto duchu ostatně natočila třeba část nedoceněné série Tokyo Vice. Interakce Dannyho a Amy proto působí přemírou sytých barevných tónů a těkavých obrazů, jako by se odehrávaly v jiné dimenzi. Kontrastují s minimalisticky uspořádaným životním prostorem Amy a ubíjející realitou Dannyho, který živoří v provizoriu motelového pokoje. Ti dva se sice k smrti nenávidí, ale jedině spolu nakonec dokážou nést břímě existence, konečně něco cítit a snad i usmířit své vraní souputníky.
Ve při (Beef). Netflix 2023. Vytvořil Lee Sung-Jin.