I cesta může být cíl... / Takové to léto

1. 8. 2023 / Tomáš Stejskal
kritika
Placený

Žena ve středním věku vítá trojici účastnic speciální terapeutické seance a líčí jim, jaká tu zavládnou po následujících 26 dní pravidla. Kamera ji sleduje ve velkém, rozechvělém detailu, který neustále nepatrně těká okolo jejího obličeje. Ale nikdy ho neopustí natolik, abychom spatřili, ke komu žena vlastně promlouvá. Kanadský režisér Denis Côté ve svém dvanáctém snímku Takové to léto hledí na lidská, tentokrát převážně ženská těla. A od prvních vteřin jeho více než dvouhodinového dramatu, odehrávajícího se převážně v útrobách a okolí jedné chalupy kdesi v Quebecu, staví publikum před problematickou otázku: jaký druh pohledu to vlastně je? A žádná z nabízejících se odpovědí se nezdá být úplně uspokojivá.

Tématem snímku je hypersexualita. Ale pobyt trojice žen ve zvláštním experimentálním univerzitním programu nemá za cíl vyléčit protagonistky, zbavit je jejich obsesivních tužeb. Jde o volně, ale přesto řízený pokus, v němž jsou některá jasně daná pravidla – třeba omezení používání telefonu na 90 minut denně. Ale jinak tu je jen máloco striktně nastavené. Důležitější je proces než výsledek – což ostatně neplatí jen pro hrdinky, ale i pro samotnou povahu nenápadné, jasným interpretacím vzdorující Côtého novinky. Jak se ukazuje s přibývajícími...

Zpět

Přečtěte si celý článek

Tento článek je zamčený.
Přečíst si jej můžete po zakoupení daného čísla časopisu.

Koupit časopis

Máte číslo už zakoupené? Přihlaste se.

Přihlásit se

Sdílet článek

Článek vyšel v čísle

Ne/korektní film

147 / červen 2023
Více