Milostný dopis domovině / Ty krávo!
Když osmnáctiletý Totone náhle přijde o otce, čeká ho opravdová zkouška dospělosti. Stává se z něj hlava domácnosti a musí se postarat o svou mladší sestru, zatímco se sám vypořádává s nečekanou ztrátou. Naději pro něj představuje soutěž o nejlepší sýr Comté, která nabízí výherci 30 000 eur. Na pozadí zelených pastvin nedaleko francouzsko-švýcarských hranic dozrávají nejen bochníky sýra, ale i hrdina samotný.
Přestože vyprávění o venkově svádí k různým formám sociálního realismu, v Ty krávo! osobní tragédie nebo finanční obtíže pouze dokreslují příběh o dospívání a síle komunity. I díky jednoduché, možná až pateticky znějící zápletce film ve výsledku vyznívá hlavně jako oslava mládí a režisérčiny rodné Jury. Není náhodou, že se příběh odehrává zrovna v tomto departementu. Louise Courvoisier tu totiž vyrostla a její blízký vztah k místní krajině, lidem a jejich příběhům výrazně ovlivnil výsledný film. Do hlavních rolí obsadila neherce: Clément Faveau, představitel Totona, se sám označuje za farmáře, zatímco Maïwene Barthelemy, ve filmu Marie-Lise, k natáčení přišla ze zemědělské školy. Několik pozic ve štábu pak zastali členové režisérčiny rodiny.
Přestože se v prvním krátkometrážním filmu Mano a Mano (2018) Courvoisier věnuje jiným tématům, lze mezi ním a jejím celovečerním debutem vyčíst několik stylistických paralel. Hlavními postavami v Mano a Mano je partnerské i profesionální duo akrobatů, jejichž vztahové potíže se promítají do kvality jejich vystoupení a naopak. Nic z toho však není řečeno explicitně – v dialogově minimalistickém filmu vykreslují vztahovou dynamiku protagonistů vzájemné pohledy, povzdechy, rámování nebo výmluvné osvětlení.
V Ty krávo! je hrdina psychologizován podobně, na první pohled neočividně. O jeho momentálních stavech i osobnostních rysech vypovídají hlavně jeho činy. Na začátku se téměř neobejde bez zapálené cigarety nebo piva v ruce, a když čelí romantické konkurenci, jako nejlepší řešení mu přijde poprat se. Nemusí nic řešit, nemá práci a nejspíš ani nestuduje; největší obavy má z toho, jak se po večírku dostane domů. I jeho chlapecká vizáž – světle blond vlasy a věčně se červenající tváře – přispívá k dojmu jeho nevyspělosti. O to náhleji pak působí smrt jeho otce a s ní spojený přechod do role živitele a pečovatele.
Ani tváří v tvář tragédii Totone nemluví o svých pocitech, ostatně většina dialogů v celém filmu se týká spíš povrchních záležitostí. Když se hrdina baví s přáteli do pozdních hodin a ve čtyři ráno vstává do práce, na truchlení mu mnoho času nezbývá. O tom, jak vše snáší a jak se zvládá adaptovat na své nové povinnosti, vypovídá hlavně jeho okolí, od nepořádku v bytě přes sestru, která jezdí do školy oblečená v pyžamu. I když si Totone předsevzal jasný cíl výhry v sýrařské soutěži, žádného prvoplánového a velkolepého závěru se nedočká. Jeho skutečné úspěchy mohou na první pohled působit banálně, protože se odehrávají „pouze“ v každodenní rovině: učí se být samostatným, pečovat o své okolí nebo přiznat vlastní chybu.
Struktura filmu je cyklická jako kolo sýra. Příběh začíná i končí na místních závodech, nejprve koňských, potom automobilových. Díky obdobným kulisám o to víc vyniká hrdinův vývoj: zatímco na začátku stojí ve středu pozornosti a opile tančí na stole, na konci v ústraní slaví kamarádovu výhru. Jak už tomu v žánru coming-of-age bývá, jeho psychický růst doprovází také změna vizáže: vlasy má nově obarvené na červeno.
Příběh prokládají dokumentárně stylizované sekvence, které přibližují regionální tradice. Příprava sýra je vyobrazena a popsána do nejmenšího detailu, včetně teploty, jíž musí mléko dosáhnout. Samotný film tak chvílemi připomíná jedno z videí na internetu, pomocí nichž se Totone učí sýrařství. Další odchýlení od čistě narativního modu představují pomalé lyrické záběry, které prokládají jednotlivé scény a pomáhají strukturovat děj. Jurská krajina je v nich vystavena na odiv v celé své kráse: dobytek na zelených pastvinách, rozlehlé louky zahalené v mlze, kopce pokryté hustými lesy.
Tyto záběry nejenže pomáhají tvořit dojem autenticity, ale hlavně snímek pevně zasazují na konkrétní místo. Příběh si neklade ambice vyprávět o venkově jako takovém, ani by nešel přenést jinam, protože od základů staví na místních tradicích. S těmi film zachází s respektem a natolik pečlivě, až místy působí, jako by se snad snažil nalákat k vlastní výrobě sýra. Venkovské prostředí je vykresleno poklidně a šťastně, jako ideální kulisa pro hrdinovo pozvolné dospívání. Veškeré interiéry oproti tomu působí ponuře a nepříliš přívětivě – v prostředí sýrárny vládne sterilní bílá, zatímco Totonův domov je potemnělý a smutný.
Film se dotýká mnoha témat a motivů, jež by nepochybně šly zpracovat vypjatě dramaticky, ať už jde o smrt člena rodiny a následné materiální obtíže nebo načrtnuté milostné peripetie. Není obtížné si představit, jak by ta stejná zápletka vypadala v mainstreamovějším provedení: Totone by nakonec překonal všechny obtíže a magicky by vyhrál soutěž o nejlepší sýr. Ty krávo! se však drží při zemi. Součástí Totonova dramaturgického oblouku je i to, že se naučí krotit svá očekávání a uvědomí si, že nemůže čekat výhru v soutěži, kde ani nenaplňuje vstupní kritéria.
Výsledný realistický film se vyhýbá spektakulárním závěrům. Přestože se hrdina od začátku do konce nepochybně výrazně posune, o jeho psychice se divák dozví jen omezené množství informací a mnoho otázek týkajících se děje zůstane nezodpovězených: Jak vychází s penězi? Jak dopadne jeho romantická linie s Marií-Lise? I když v jistých chvílích cítíme napětí mezi elitářstvím sýrařského odvětví a skutečnými podmínkami výroby, sociální tematika také stojí většinu času stranou. Díky tomu si film konzistentně udržuje lehký, místy vyloženě veselý tón. Stejně jako chuť vyzrálého sýra má Ty krávo! několik vrstev: lze číst jako sonda do života venkovské mládeže, citlivý příběh o dospívání nebo jako milostný dopis režisérčině domovině, jejím přírodním krásám a kulturním tradicím.
Ty krávo! Vingtdieux, Francie 2024, režie: Louise Courvoisier, scénář: Louise Courvoisier, Théo Abadie, kamera: Elio Balezeaux, střih: Sarah Grosset, hrají: Clément Faveau, Maïwenne Barthelemy, Luna Garret, Mathis Bertrand, Dimitry Baudry ad., 90 minut, distribuce: Artcam Films (premiéra v ČR 13. 2. 2025)