Zapuštění do paměti / Zmizení Josefa Mengeleho

Natočit film o válečném zločinci, který se stal symbolem zvrácenosti holokaustu, je samo o sobě problematické. Některé hlasy odmítají dokonce jakékoli zobrazování holokaustu a jeho souvislostí coby zneužívání památky obětí, protože holokaust je podle nich něčím, co se nedá předvádět, reprezentovat, co je ne-před-stavitelné (platí to i pro populární a vyzdvihované filmy, jako je Schindlerův seznam Stevena Spielberga). Josef Mengele, přezdívaný Anděl smrti, který rozřazoval v koncentračním táboře Osvětim židovské transporty na živé a mrtvé, se stal z lékaře vrahem a také symbolem hrůzného zneužití vědy nacisty. Mengeleho pokusy na lidech, zejména na dvojčatech, se nacházejí na samotném dně nacistického hnusu. „Stavět filmem pomník“ takové postavě naráží na silné etické limity.

Režisér Kirill Serebrennikov ve filmu Zmizení Josefa Mengeleho jde však cestou, která ukazuje, že taková práce má přece jen smysl. Předvádí totiž tuto šílenou monstrozitu ve zločincově poválečném unikání před lidským soudem. Je to ale monstrozita lidské, nikoli ďábelské podstaty. My, lidé, jsme (potenciální) monstra, která se probouzejí k zvrácenému životu, když se jim nabídne potrava a příležitost („byla taková doba“), naznačuje snímek, který...