První filmoví modernisté / Bratři Lumièrové – Dobrodružství pokračuje
Pozice uměleckého ředitele festivalu v Cannes, kterou Thierry Frémaux zastává už téměř dvě desetiletí, předpokládá mimo jiné citlivé kurátorské oko. Právě jako pečlivě vystavěnou kurátorskou mozaiku 120 restaurovaných snímků lze sledovat i Frémauxův druhý dokument věnovaný bratrům Lumièrovým. Jestliže předchozí film, promítaný v Česku pod prostým titulem Bratři Lumièrové (2017), byl úvodním zasvěcením, přehlídkou největších hitů a hlavních postupů, sequel vyzdvihuje méně známé tituly a místo shrnování známých faktů přichází s vlastní hypotézou, respektive podnětem k diskusi.
Zastřešující teze je vyslovena hned v prologu: „Lumièrovi jsou již kinematografie.“ Pro Frémauxe se nejedná o primitivní stadium média, které teprve čeká, až ho umělecky pozvednou osobnosti jako Griffith, Ejzenštejn nebo Dreyer. Už ve zdánlivě banálních, většinou nehybných záběrech dělníků vycházejících z fabriky nebo lidí korzujících po vlakovém nástupišti nachází základy filmové gramatiky: promyšlené rámování, inscenování akce do hloubky prostoru, pohyblivá kamera, podhledy, nadhledy. Využívání těchto a dalších technik podle Frémauxe dokládá, že první kinematografické pokusy jsou zároveň počátkem moderní filmové estetiky.
Vyprávění začíná rokem 1896, kdy...