Randit je těžké, láska je snadná / Dokonalá shoda
Prvním a posledním talentem Lucy je dohazování. Ve svém oboru je špička. Věří totiž, že nalezení perfektního celoživotního partnera je čistá matematika. Když však jedna z jejích zakázek skončí neštěstím, začne chladně uvažující Newyorčanka pochybovat. Nejen o pravém smyslu vlastní profese, ale i o tom, co sama očekává od ideálního protějšku.
Dokonalá shoda je druhým celovečerním filmem korejsko-kanadské režisérky Celine Song. Její debut Minulé životy získal dvě oscarové nominace za nejlepší film a nejlepší původní scénář. Oba snímky spojuje otázka nepředvídatelné povahy lásky a toho, jakými odlišnými pojmy ji lze definovat. Zatímco Minulé životy pracovaly s myšlenkou osudovosti, Dokonalá shoda více zkoumá, jak kapitalismus a tržní terminologie kolonizují představy o lásce. A také jazyk, jímž o ní společnost uvažuje. Ústřední hrdinka je opět rozpolcená mezi dvěma muži, kteří představují absolutní opak a zároveň odrážejí rozpolcenost protagonistky mezi vlastními hodnotami. Tentokrát však nejde o volbu mezi dvěma osobami reprezentujícími kulturně odlišné pojetí lásky, ale o vztah podmíněný vypočitatelnou hodnotou a upřímnou láskou s mizivou finanční perspektivou.
V obou filmech čerpala Song z vlastních prožitků. U debutu jí jako odrazový můstek posloužila zkušenost s emigrací z Jižní Koreje do kanadského Toronta a posléze New Yorku, kde poznala svého budoucího manžela Justina Kuritzkese, mimo jiné scenáristu sportovního dramatu Rivalové Lucy Guadagnina. Krátce po svatbě přijala Song práci profesionální dohazovačky. Potřebovala stabilní zaměstnání jako doplněk ke kariéře divadelní dramatičky. K jejímu překvapení ji tato profese bavila natolik, že přestala psát. Právě několikaměsíční zkušenost v tomto oboru pak přetavila do scénáře k Dokonalé shodě.
Film, který vznikl během půl roku mezi dokončením Minulých životů a jejich premiérou na festivalu v Sundance, je výrazně prodchnutý úvahami o morálním rozměru vztahů budovaných na základě tržní hodnoty. Song se v mnoha ohledech otevřeně hlásí k tematické lince viktoriánských románů spisovatelky Jane Austen. Atmosféru salonních seznamování a domluvených sňatků přenáší do kulis současného silně sociálně rozvrstveného Manhattanu.
„Všeobecně panuje skálopevné přesvědčení, že svobodný muž, který má slušné jmění, se neobejde bez ženušky.“ Úvodní věta Pýchy a předsudku Jane Austen vystihuje také hlavní motiv nového snímku Song. Režisérka prezentuje vztahy navazované mezi jejími klienty jako výsledek čtyř překrývajících se „V“ – věk, výška, výdělek, váha. Lucy (Dakota Johnson) má tento algoritmus natolik zvládnutý, že nalezení perfektního protějšku je otázkou několika rande. Song však urputně připomíná, že randění a láska jsou dvě odlišné věci. Věta „Randit je těžké, láska je snadná“, která zazní v jedné scéně snímku, předjímá problém, před který je postavena sama protagonistka v konfrontaci s boháčem Harrym a jejím ex, chudým a neúspěšným hercem Johnem.
V přímočarém sdělení, jež balancuje na hraně klišé, Dokonalá shoda souzní s atmosférou klasických romantických komedií, například kultovních snímků newyorské režisérky Nory Ephron (Samotář v Seattlu, Láska přes internet). Právě její filmy byly pro Song klíčovou inspirací. Podobně jako Ephron dokáže i Song díky odlehčeným a autentickým dialogům udržet film po většinu stopáže mimo těžkopádné polohy. Současně však klade značný důraz na třídní rovinu příběhu, jež rezonuje s kulisami (ve filmech často romantizované) americké metropole, která se potýká s nedostupností bydlení a rostoucími životními náklady. Song tak konfrontuje étos její dosavadní žánrové reprezentace – podobně, jak se o to v oscarovém snímku Anora pokusil režisér Sean Baker. „Nedívej se dnes na měsíc. / Nikdy nebudeš, nikdy nebudeš, nikdy nebudeš Manhattan,“ zpívá Chan Marshall alias Cat Power v úvodní písni Manhattan reflektující nedostižné tempo a nenaplněný sen spojený s bohatou newyorskou čtvrtí.
Snímek by mohl klidně mapovat prostředí randících aplikací, které statisticky dominují současnému trhu se vztahy. Raději však volí dohazovačské služby coby symboly luxusní komodity. Politická a osobní dimenze se tak v Dokonalé shodě úzce proplétají. Například scény rande Lucy a Harryho připomínají spíše vyjednávací schůzky dvou zběhlých podnikatelů. Podle Lucy jsou však odsouzeny k nezdaru, protože dvě osoby z odlišných ekonomických poměrů nemohou utvořit rovnocennou dvojici. Takové smýšlení pak může vést i k tragickému konci, jak ukazuje citlivě ztvárněné sexualizované násilí, jež pro hlavní hrdinku představuje katarzní prvek. Zároveň přináší potřebný příspěvek do debaty o randění, a to ve snímku, který do značné míry působí jako „neškodná“ romantická dramedie.
Dokonalá shoda si pohrává se dvěma protichůdnými myšlenkami. Na jedné straně rámuje lásku jako nepředvídatelnou a nevypočitatelnou sílu, jejíž univerzalitu mají podtrhnout i časoprostorové skoky do doby kamenné, kde dvojice pravěkých lidí navazuje mystické romantické pouto. Příběh se však ve svém vývoji nakonec přece jen přiklání k sociální podmíněnosti lásky a jejímu ekonomického rozměru. Vyústění filmu působí lehce odbytě, nepředkládá žádný skutečný problém, a shazuje tak jeho dosavadní premisu. Rozřešení konfliktu totiž spočívá pouze v osobním rozhodnutí a zbavení se vnitřních předsudků, což má však daleko k dalekosáhlému neporozumění a strukturálním nerovnostem mezi románovými hrdiny Fitzwilliamem Darcym a Elizabeth Bennet.
Dojem nahodilosti posiluje i nedostatečně rozpracovaný vztah mezi Lucy a jejím bývalým přítelem Johnem. Jejich konflikt stojí na tom, že muž s hereckými ambicemi nedokáže být pro Lucy finanční oporou, zatímco ona se snaží vymanit ze statusu nižší střední třídy. Jejich cesty se tak rozešly kvůli penězům, což však film reflektuje pouze jediným reduktivním flashbackem. Slabinou je také vývojový oblouk Johnovy postavy. Navzdory sympatickému podání Chrise Evanse zůstává John statický a vypadá spíš jako dekorativní prvek k Lucy v mírně monotónním ztvárnění Dakoty Johnson. O to víc vyniká Pedro Pascal, který v porovnání s ostatními nejvíce vytěžil potenciál své role. V Dokonalé shodě se vymanil z typu tvrdého muže a pojal svou postavu jako jemnější a komplexnější obraz maskulinity. Expozice vztahu Lucy a Johna je řešená víceméně dialogy s občasnými promyšlenými hereckými situacemi, jež dokážou lépe vystihnout blízkost mezi odloučeným párem.
Ve svém druhém celovečerním snímku tak Song nabízí líbivou podívanou, která osciluje mezi klasickou, lehce naivní romancí a nedotaženou moralistní rozpravou o tom, v čem spočívá skutečná láska. A stejně jako v reálném životě, i zde zůstává tato otázka bez jasné odpovědi.
Dokonalá shoda /Materialists, USA 2025, režie a scénář: Celine Song, kamera: Shabier Kirchner, střih: Keith Fraase, hudba: Daniel Pemberton, hrají: Dakota Johnson, Chris Evans, Pedro Pascal, Zoë Winters, Marin Ireland ad., 117 minut, distribuce: Falcon (premiéra v ČR 14. 8. 2025)