Filmové odbory pro 21. století? / Několik poznámek k budoucnosti federace filmových novinářů
Budapešťský maraton klasického filmu, v jehož čele stojí současný ředitel filmového archivu při Maďarském národním filmovém institutu György Ráduly, který z něj vybudoval robustní přehlídku klasických děl, je pomyslným východoevropským souputníkem velkých akcí jako boloňský Il Cinema Ritrovato nebo Lumière Film Festival v Lyonu. Na desátý ročník zavítali letos do Budapešti David Cronenberg, Atom Egoyan nebo István Szabó. Svůj nejnovější počin o díle bratří Lumièrů prozaicky nazvaný Bratři Lumièrové – Dobrodružství pokračuje (kritika Martina Šrajera viz Cinepur 161) představil Thierry Frémaux, jinak známý především jako umělecký ředitel festivalu v Cannes. Ve stínu slavnějších jmen se na stejné akci v Budapešti sešly také tři desítky předních filmových kritiků, účastníků valné hromady Mezinárodní federace filmových novinářů známé spíše pod francouzským akronymem FIPRESCI.
Profesní organizace novinářů vznikla už před sto lety, v roce 1925, na popud francouzských a belgických novinářů s ideou navázat profesní kontakt s kolegy v zahraničí. Od počátků své existence akcentovala pracovní a etické výzvy mezinárodního filmového tisku, příkladem budiž debata o politické nezávislosti federace a jejích členů koncem třicátých let ve stínu...