Podmanivě přitroublé mystérium kancelářského nábytku / Židle
Seriál Židle založený na absurdním spojení rodinného či kariérního sitkomu a paranoidního thrilleru může v nabídce HBO působit jako mírná podivnost. Ve skutečnosti ale znamená další průlom čím dál populárnější nonsensové komedie do mainstreamu. A to průlom nečekaně funkční. Nečekaně hlavně proto, že stojí na kombinaci dvou zcela protichůdných principů: epického seriálu, jehož spletitý děj se táhne přes několik sezón, a pásma skečů, které se vyčerpají po pár minutách třeskutou pointou.
Typ humoru, který do Židlí přinesli tvůrci Tim Robinson a Zach Kanin, se zatím uplatňoval hlavně v krátkých skečích. Je to komedie rezignující na klasicky vystavěné gagy a založená na rozbřednutí tempa, point i samotných komediálních schémat. Naproti tomu přichází se záměrně dysfunkčním humorem a zakládá si na efektu trapnosti, afektu nebo excesu. Surreálný, antiklimaktický či podivínský humor v různých obdobách kvetl na kanálech jako Adult Swim či Comedy Central, odkud se přesouval do Saturday Night Live či na Netflix.
Právě Netflix uváděl v letech 2019-2023 i Robinsonovu show I Think You Should Leave with Tim Robinson. Jejím nejosobitějším prvkem bylo samotné Robinsonovo herectví. Vytáhlý, hubený, rtuťovitý muž totiž vystupuje jako oživlá postavička z kreslených seriálů a jakási neurotická obdoba Pee-Weeho Hermana, kterého jeho postava dostane v jedné scéně Židlí za úkol imitovat. Do veškerých svých scén vkládá nervní naléhavost, která nevyhnutelně eskaluje do eruptivního chaosu.
Robinson si tuhle personu přenesl i do Židlí, kde hraje projektového managera Rona ve středních letech, který dohlíží na stavbu supermarketu a při jedné veřejné prezentaci se pod ním rozpadne židle. Když si chce stěžovat u firmy, která židli vyrobila, zjistí, že se jedná o obtížně dostupnou a navíc krajně podezřelou instituci, jež je navíc napojená na síť podobně záludných společností. Čím dál víc se zaplétá do vyšetřování, čímž zároveň narůstají jeho problémy v práci i v rodinném životě.
Pokud jsou Židle něčím obdivuhodné, je to právě schopnost tvůrců udržovat diváctvo po dobu osmi půlhodinových epizod u vyprávění, které se řídí spíš potměšilou snovou logikou než zákonitostmi klasického thrilleru. Robinson s Kaninem toho dosahují především chytrým střídáním různých poloh a citem pro gradaci. S tím, že reálně jde spíš o schopnosti fingovat skutečnou gradaci vršením falešných stop, což je podobný princip, na kterém stavěli svá prázdná mystéria už David Lynch s Markem Frostem v Městečku Twin Peaks. Po jeho vzoru i Židle provádí sérií vyšetřovacích peripetií, ze kterých se toho zpravidla moc konkrétního nedozvíme, ale pokaždé získáme intenzivnější dojem, že máme co dělat s něčím neskonale obskurním. Robinson se ale nepokouší smířit surreálnou krimi se soap operou jako Lynch a Frost. 
Žánrově se pohybuje v absurdním konspiračním thrilleru – nejbližší ekvivalent představují komiksy Daniela Clowese. I v nich hrdinové putují pod povrch všednosti do temných, skrytých, groteskních polosvětů plných fyzicky i psychicky zneklidňujících individuí, všudypřítomné nejistoty a neustálého latentního pocitu ohrožení. V Židlích má tahle konspirační vrstva od začátku do konce absurdní nádech tím, že je neustále spojovaná s nejfádnějšími aspekty korporátu – kancelářskými židlemi, firemními logy, výplňovou hudbou, která hraje v telefonu při čekání na přepojení hovoru… Na záhadě Židlí je od začátku něco trapně neimaginativního a neinspirativního, jako by to byl paranoidní thriller vyprojektovaný skupinou byrokratů bez fantazie.
S tím, jak se Ron noří stále hlouběji do svého vyšetřování, gradují i trapasy v jeho osobním a profesním životě. Tvůrci mu vytvořili pracovní i domácí kolektiv, který by vystačil na kancelářský či rodinný sitkom. V těchto dějových liniích se Židle dokonce dají číst jako satira na americkou střední třídu, která ukazuje posvátné instituce práce a rodiny jako kolbiště plné malicherných třenic založených na podpásových argumentech a zneužívání vlastní pozice ve společenské hierarchii. Ron je v práci i v domácnosti ve zranitelné pozici „hlavy“ rodiny i „hlavy“ projektu, která s sebou nese finální odpovědnost za zdárný chod, ať už práce, či domácnosti, takže se obvykle stává obětí těchto her, ale pokud má příležitost, zpravidla je rozehrává také.
Satira rozhodně není zastřešujícím principem seriálu. Na to je jeho komický záběr táhnoucí se od fyzického humoru přes ryzí surreálno až ke trapnosti, příliš široký. Jeho celkovým smyslem není upozorňovat na absurditu reálné společnosti, ale spíš vytvořit hyperreálný efekt groteskního víru, jehož těkavým středobodem je právě Ron. Sledujeme tak klasickou absurdní komedii, kde chaotická podstata světa postupně destruuje malý a spořádaný svět svého malého a spořádaného hrdiny.
Robinsonův afektovaný projev v tomhle kontextu působí jen zdánlivě mimoběžně. Ron má sice přehnanou mimiku a neustále na všechno reaguje třeštěním očí, tisknutím rtů a dalšími okázalými gesty, ale právě díky nim je jasně čitelný a srozumitelný. Přesně víme, co se v něm odehrává za duševní pnutí – což je pravý opak jeho neproniknutelného a více či méně zákeřně zlověstného okolí.
Židle po osmi epizodách končí příslibem další sezóny, která už byla dokonce schválená k realizaci. Bude zajímavé sledovat, jestli se tvůrcům podaří tohle závratné balancování mezi v zásadě protivnými každodenními absurditami a v jádru přihlouplým konspiračním mystériem i na dvojnásobné stopáži, případně kam se od takového nastavení posunou.
Židle 1. sezóna (The Chair Company). HBO. USA 2025. Vytvořili Tim Robinson, Zach Kanin.