Laskavý nový svět / 28 let poté: Chrám z kostí

Chrám z kostí začíná tam, kde úvodní film obnovené franšízy Alexe Garlanda a Dannyho Boyla končil. Dospívajícího hrdinu Spika zachránila před útokem agresivních zombies skupina extravagantních satanistů v blonďatých parukách a pestrobarevných teplákovkách, jejichž vůdce se tituluje sir lord Jimmy Crystal. Jako dítě přihlížel vypuknutí epidemie i brutální smrti svojí rodiny a mezi poslední věci, jež z normálního světa viděl, patří epizoda dětského televizního seriálu Teletubbies a zešílevší otec, který coby kněz v místní farnosti vítá nákazu jako zasloužený boží trest.

Od té doby bloumá Jimmy světem ve víře, že jeho otcem je samotný satan, a musí tedy všemi prostředky šířit jeho slávu. Všichni jeho následovníci převzali jeho jméno, víru i obdiv k Teletubbies. Společně terorizují přeživší, na něž natrefí, a těm, které zaživa nestáhnou z kůže, nabízejí možnost přidat se ke skupině – stačí pouze v boji na život a na smrt porazit některého ze stávajících Jimmyů. Spike z tohoto souboje vyjde díky šťastné náhodě vítězně, ale rozhodně nemá žaludek na to, aby zbytek svých dnů strávil nesmyslným vražděním druhých. 

Měsíc a kosti

Naštěstí hned za humny přebývá doktor Kelson, který pokračuje ve své oblíbené činnosti, jíž je vyvařování kostí zesnulých, budování monumentální kostnice a sbližování se s místním zombie alfou Samsonem, jehož upokojuje pomocí šipek naplněných morfiem. Pro členy kultu Jimmyho Crystala, jejichž životní obzor sestává z historek o „starém kotelníkovi“, je proto holohlavý muž s oranžovou kůží potřenou jódem dokonalým zosobněním satana na zemi. Kdo jiný přece přebývá v chrámu z lidských ostatků a pouští se do tance s alfou, který je za běžných okolností zvyklý vyrvat své kořisti hlavu i s páteří?

Postapokalypsa zde nedostává výraz skrze působivé obrazy zkázy a nostalgie, kterou trosky strarého světa zprostředkovávají, ale v tom, jaké významy získávají jeho úlomky v nové realitě. Formuje se tím zcela unikátní časoprostor naplněný čerstvě se rodícími mýty i tradicemi, podobně jako v postapokalyptické trilogii Margaret Atwood MaddAddam. Jimmy třeba muví o Teletubbies jako o Teletummies a laskavost, o níž jistě kázal jeho otec-kněz, je pro něj synonymem krvavých orgií. 

Prostřední film zamýšlené trilogie opět napsal Alex Garland, pro jehož filmografii je příznačná divoká nepředvídatelnost a hravá krutost. Fascinují jej zlomy a body obratu, jimž by mohlo lidstvo čelit. Ať už zkoumá novou a potenciálně smrtící technologii, krajinu, v níž neplatí běžné fyzikální zákony, nebo mechanismy společnosti rozvrácené občanskou válkou, činí tak provokativně a vytrvale směřuje od osobní perspektivy jedince ke spekulacím o povaze lidství, které nevidí příliš optimisticky.

Sociální kritičnost je ostatně typická také pro Niu DaCostu, která Chrám z kostí režírovala namísto Dannyho Boyla, jenž tentokrát zůstal v roli producenta. Podobně jako bylo pro Garlanda v počátcích jeho režijní kariéry určující spojení s prestižní hororovou tvorbou newyorského studia A24, DaCosta na sebe upozornila spoluprací s Jordanem Peelem, který si v rámci vlastní značky Monkeypaw Productions buduje sítě vztahů s ideově a umělecky spřízněnými tvůrci. Režisérka podle Peelova scénáře natočila reboot slavného hororu Candyman, který se odehrává v chicagské vyloučené lokalitě Cabrini Green.

Zatímco Boyle pojal 28 let poté jako brutální, ale zároveň meditativní příběh Spikova dospívání ve stínu hroutících se otcovských figur, DaCosta v jeho pokračovaní zachycuje život a smrt přímočařeji a se smyslem pro bizarní ironii. Boyle se věnoval ustavení pravidel nové reality, v nichž člověk není středobodem světa. Nešlo jen o základní premisu, že na britské ostrovy je po několik dekád uvalena karanténa a zbytky komunit živoří ve snaze udržet staré tradice, ale o to, že sami nakažení se stali součástí přírodního cyklu. Vyvinuli se do několika druhů, které nedefinuje míra nebezpečnosti pro lidské přeživší, ale to, jak zapadají do potravního řetězce. Vedle sebe tak existují predátorské tlupy vedené alfami i téměř nepohyblivé zombie, které kypří půdu zavrtané v listí.

Sérum empatie 

V tomto světě už nelze lpět na dvou základních strategiích, které si lidstvo vyhradilo pro střet s čímkoliv ohrožujícím nebo jen odlišným. Instinktivní útěk ani bezhlavá destrukce nefungují a toužit  po starém světě také již není udržitelné. Je třeba prošlapávat novou cestu, která spočívá v přijetí a empatii, usilovat o nové způsoby soužití. Hlavním nositelem této myšlenky je právě Kelson. Nestýská se mu po pohodlí a civilizačních výdobytcích z časů před nákazou, ale po konkrétních lidech a emoční blízkosti.

Jeho gesto vcítění tedy spočívá v riskantním rozhodnutí nerozlišovat mezi lidmi a nakaženými. Nezdráhá se poskytnout všem bez rozdílu možnost spočinutí ve své kostnici a Samson pro něj postupně přestává být pouhým otravným sousedem, kterého je třeba čas od času zpacifikovat dávkou sedativ. Mění se v přítele, s nímž je možné mlčky pozorovat měsíc nebo tančit za zvuků písně Ordinary World od Duran Duran, kterou si Kelson pouští ze své sbírky vinylů. „Kde je život, který poznávám?“ zní pod hvězdnou oblohou jako melancholický komentář obou osudů.

Se stejnou mírou pochopení a shovívavosti nakonec Kelson přistupuje i k nezvanému hostu. Když se v kostnici jednoho dne objeví Jimmy a jeho parta, nejenže se z praktického lékaře a posléze šamana stane satanistovým osobním psychoterapeutem, ale zinscenuje i velkolepé představení, které má v ohnivých efektech a za doprovodu skladby Number of the Beast od Iron Maiden utvrdit Jimmyho následovníky v nesvatém původu jejich vůdce. Pro členy Jimmyho kultu jde o autentické otevření pekelných bran, zatímco Spike, který Kelsona dobře zná, na celý spektákl hledí se směsicí šoku a pobaveného úžasu. Pro franšízu, která ani ve svém dalším pokračování neztrácí na nápaditosti, je ostatně prolnutí děsu s pocity, že se život proměnil v obskurní vtip, určující.

28 let poté: Chrám z kostí (28 Years Later: The Bone Temple). UK, USA 2026. Režie: Nia DaCosta, scénář: Alex Garland, kamera: Sean Bobbitt, střih: Jake Roberts, hudba: Hildur Guðnadóttir, hrají: Ralph Fiennes, Jack O'Connell, Alfie Williams, Erin Kellyman, Chi Lewis-Parry ad., 109 minut, distribuce: Falcon (premiéra v ČR 15. 1. 2026)