Příběh o prasklé dlaždici, kamenu a červené žárovce / Inland Empire jako Rampa v Marienbadu

„Pracuji na jedné takové věci, nevím, co to je, ale chci, abys to produkoval.“

Lynchův telefonát producentovi Jeremymu Alterovi z roku 2003

Svůj poslední celovečerní snímek Inland Empire natočil David Lynch v roce 2006 a zužitkoval v něm podstatnou část toho, čím se v posledních letech zabýval. Jak je pro jeho tvorbu příznačné, tříhodinový film zanechal obecenstvo s řadou otázek, na něž neexistují jednoznačné odpovědi. Nabízí se však úvaha, zda je u filmu, který lze považovat za Lynchovo nejvíce halucinogenní dílo, vůbec nutné po takových odpovědích pátrat.

Vznik Inland Empire iniciovalo Lynchovo náhodné setkání s herečkou Laurou Dern, která tehdy pobývala doma s dětmi. Původně natočili sedmdesátiminutový monolog jako televizní experiment, který Lynche nadchl natolik, že se rozhodl vytvořit celý film. Od roku 2001 pracoval na webových seriálech a hudebních pořadech a připravoval také pravidelné komentáře o počasí, které vznikaly na základě jeho pohledu z okna (oblíbené byly i záběry krmítka s ptáky). Nové médium vnímal jako svébytný umělecký formát a ve snímku následně využil i záběry ze svého webového seriálu Rabbits (2002). Nadšeně experimentoval s Photoshopem a neméně...