Všechno tak, jak má být / Mistryně
Co kdyby se člověk kdysi dávno rozhodl úplně jinak? Komorní drama Mistryně sleduje ženu, která v zásadním životním momentě začíná pochybovat o své minulosti i budoucnosti. Druhý film režiséra Bohdana Karáska je jeho nejambicióznějším dílem, zároveň ale režisér zůstal věrný tomu, co umí nejlépe – nenápadná dramata, dlouhé rozhovory a složité emoce.
Lékařka Monika čeká vysněné dítě s milujícím partnerem Lukášem a ani by ji nenapadlo pochybovat o tom, zda je šťastná. Tedy alespoň do chvíle, než se po letech setká s bývalým manželem Petrem. Schůzka, na níž mu chtěla citlivě oznámit, že je těhotná, se nečekaně promění v několikahodinový rozhovor. Monika si během něj poprvé dovolí vyslovit obavy z mateřství i pochybnosti o životě, který si vybrala. Čím déle spolu mluví, tím usilovněji přemýšlí, co by se dnes dělo, kdyby se s Petrem kdysi nerozešli.
Bohdan Karásek dlouhodobě tíhne k všedním lidským dramatům. V debutu Karel, já a ty sledoval manželský pár, který se kvůli partnerské únavě na čas rozejde a žije odděleně. Už ve svých dřívějších snímcích Milostné písně a Lucie pozoroval postavy na rozostřených životních křižovatkách uprostřed jejich domácností. Mistryně se od této poetiky na první pohled odklání: opouští uzavřené interiéry a vydává se do ulic letního Liberce. Klíčové okamžiky citové blízkosti však Karásek znovu situuje do intimních prostor. První náznaky obnovené blízkosti mezi Monikou a Petrem vznikají v kavárně, později v domku na dětském hřišti či v tramvaji, zatímco rozhodující vztahové konfrontace se opět odehrávají za dveřmi bytů.
Ještě výrazněji než práce s prostorem charakterizuje Karáska způsob vyprávění. Jeho filmy zpravidla nestaví na jednom dominantním tématu. Místo toho vrství řadu motivů, které postupně odhalují skrze dialogy. Právě v dlouhých rozhovorech o životě, vztazích, umění, ale i zdánlivých maličkostech Karásek trpělivě buduje charaktery svých postav i vazby mezi nimi.
Monika se s Petrem znovu potkávají na přechodu, každý na opačné straně ulice. Nejdříve spolu komunikují jen pohledy, první slova si vymění až cestou do kavárny. Zdvořilostní otázky o práci a životě přerůstají v otevřenější konverzaci. Jen v kavárně je Karásek nechává mluvit déle než deset minut. Rozhovor přitom přirozeně odbočuje od osobních témat k rodičům, reklamám, náboženství, zahradním trpaslíkům nebo péči o trávník. Právě těmto zdánlivě banálním odbočkám věnuje film výraznou část stopáže. Dialog se tak nestává pouhým prostředkem předávání informací, ale hlavním stavebním kamenem.
Mumblecoreová povaha Karáskových filmů rozhodně nesedne každému. Režisér a scenárista však i v Mistryni potvrzuje, že dokáže zkonstruovat mimořádně autentickou konverzaci. Nebojí se zprostředkovat rozpačitost, trapnost, nepříjemná ticha ani spontánní radost. Jeho dialogy přitom nesměřují k dramatickým odhalením, například ústřední oznámení o těhotenství na plátně nakonec vůbec nezazní. Místo toho zachycují něco mnohem hůře uchopitelného: drobné okamžiky blízkosti a lidské každodennosti.
Zásadní roli v emocionální síle snímku hrají také Marie Švestková a Jiří Havelka v hlavních rolích. Přirozený tok konverzace pouze místy narušují vizuální „vzpomínky“ na předchozí momenty snímku, které působí zbytečně doslovně. Podobný efekt vyvolává vnitřní monolog Moniky, který hraje nicméně zásadní roli v pochopení příběhové expozice, již scénář jinak předat nedokáže. „S někým jsi osm let, důležitých osm let od svých třiadvaceti. Dalších osm let bude samozřejmě taky důležitých, všechny roky jsou důležitý, ale je tak divné je pozorovat zdálky jako minulost,“ uvažuje například Monika při cestě tramvají.
Ve skutečnosti Karáskovi o otázku „Co by kdyby?“ ani tak nejde. Divák prakticky od začátku ví, jak celý příběh dopadne. Jako nápověda mu může posloužit také anglický název snímku Everything As It Should Be, tedy Všechno tak, jak má být. Karásek ale své postavě dává namísto dramatických rozhodnutí možnost zapochybovat a svěřit se s pocity, které běžně nahlas říct nemůže. Milujícímu muži totiž Monika nedokáže říct, že neví, zda chce odejít z práce a že má z mateřství najednou strach. Před Petrem se ale otevírá. „Mimo práci jako bych byla permanentně v nějakém otupení, pořád tak trapně nejistá, zmatená,“ říká ex manželovi. „Existuje více chaotická věc, než mít dítě? Promiň tohle jsem ještě nikomu neříkala, ani Lukášovi. Jak bych zrovna jemu tohle mohla vykládat?“ dodává.
Karásek se svou Mistryní přidává k proudu současných vztahových dramat, jako je například muzikál La La Land Damiena Chazellea nebo snímek Minulé životy korejsko-kanadské režisérky Celine Song. V těchto filmech již dávno nestačí pouze najít toho pravého – to se postavám daří někdy dokonce opakovaně. Jejich „a žili šťastně až do smrti“ nicméně v některé fázi života naruší pochybnosti o tom, zda se kdysi vlastně rozhodli správně. Katarze těchto snímků následně nepřichází v návratu lásky, která postavám již jednou unikla, ale ve smíření a pochopení, že se vše stalo z nějakého důvodu. Mistryně v závěru není dramatem o lítosti nebo existenci lepšího života – ale o pochybnosti jako přirozené součásti každého rozhodnutí.
Mistryně. ČR 2026. Režie, scénář a střih: Bohdan Karásek, kamera: Tomáš Uhlík, hudba: Ondřej Kyas, hrají: Marie Švestková, Jiří Havelka, Lukáš Bouzek, Taťjana Medvecká ad., 101 minut, distribuce: Artcam (premiéra v ČR 23. 7. 2026).