Bestii nakrmit, doma se nebavit / Minotaur

Po dlouhých devíti letech představil na letošním festivalu v Cannes svůj nový snímek Andrej Zvjagincev a stejně jako za své tři předchozí tituly v soutěži si odnesl cenu – ačkoli stále ne tu hlavní. Velkou cenou poroty ověnčený Minotaur navíc přichází po filmařově nepříliš šťastném životním období, během něhož se mu minimálně dva projekty nepovedlo dokončit, a navíc byl dlouhodobě hospitalizován kvůli covidové infekci. O to více překvapí, že jeho aktuální snímek z hlediska formy i témat plynule navazuje tam, kde Zvjagincev před bezmála dekádou skončil s Nemilovanými.

V nich vycizeloval svůj styl, který prošel několika výraznými změnami. V debutovém Návratu (2003) koketoval se spirituálním vyzněním, parabolickým vyprávěním a magickým realismem, následně v ambiciózním Vyhoštění (2007) vzdával poctu Andreji Tarkovskému či Ingmaru Bergmanovi. S Jelenou (2011) přišel důraz na zemitější témata ukotvená v současné ruské realitě a také velkolepý hudební doprovod Philipa Glasse. Ten duněl i Leviatanem (2014), tepajícím problémy ruské společnosti za pomoci náboženských odkazů a přesahů. A Nemilovaní (2017)...