Je to jen trik / Editorial

„Je to jen trik,” komentuje život a jeho pomíjivost, v níž se často rozostřuje, co je důležité a co už ne, stárnoucí bohém ve filmu Velká krása Paola Sorrentina. Korektnost stranou, Sorrentinovo rozvolněné rozjímání nad pocitem promarněného života byl v podstatě jediný opravdu výjimečný film v soutěži letošního festivalu v Cannes. Přesto ale zůstává Cannes místem, kde je možné vidět na rok dopředu v podstatě vše, o čem se bude mluvit. I proto jsou festivalu věnované v tomto čísle dvě glosy a nepřímo další tři texty — analýzu vítězného Života Adély doplňuje profil režiséra Abdellatifa Kechiche a text o jednom z „poražených”, Venuši v kožichu Romana Polanskiho. Doplňují se i glosy. První se tradičně věnuje soutěži, druhá proměně profilu instituce samotné.

Letos si Cannes podle Jakuba Felcmana pro sebe „unesli" Francouzi ve snaze pomoct „národnímu" filmu. Francouzi si debatu podpora kultuře ano, či ne vyřešili dávno, sice možná „socialisticky” po svém, ale trochu vychýlený protekcionismus je vždy lepší než dlouhodobý systémový vlažný (ne)zájem. Jako třeba v Česku.

Podpora české kultury — do níž spadají i nekomerční časopisy včetně Cinepuru — se letos podobá kouzelnickému vystoupení plnému triků. Zatímco „živé kultuře” ministerstvo opticky přidalo, jinde peníze osmoticky zmizely. Odbor médii a audiovize, který v minulosti podporoval jiné i vydáváni časopisu, jejž držíte v ruce, v tichosti neudělil dotace (s výjimkou prioritních projektů), přestože komise podporu řady běžných projektů doporučila. A v tichosti svůj verdikt zveřejnil bez dalšího vysvětlení. Akce „chytrá Hanákyně" přelévající peníze, ale fakticky nic je víc než výmluvná. Vláda by si měla, stejně jako stárnoucí římský bohém ve vztahu k životním prioritám, udělat jasno v tom, zda je kultura důležitá, nebo ne, a ne ji nechávat v paralyzujícím limbu a každoročně se opakujících cyklech nejistoty.

Žádný trik naopak není nový design Cinepuru. Redakci posílil grafik Tomáš Didunyk. Doufáme, že nová podoba časopis ještě zatraktivní a upevní na pozici v podstatě jediného filmového periodika svého druhu v Česku, již se mu za léta podařilo vybudovat. Inspirativní a poučné čtení v novém, které vás například v tématu zavede do labyrintu tvorby Paula Verhoevena rozkročeného mezi kontinenty i žánry. Číst by mohl i nový ministr kultury. Číslo už je na cestě k němu. Třeba mu pomůže v rozhodování, jestli kultura ano, či ne.