Sbohem, královno

Období francouzské revoluce je vcelku vděčnou filmařskou látkou, ostatně není to tak dávno, co se kiny převalil nový muzikálový přepis hugových Bídníků v režii Toma Hoopera. Vedle význačných zpracování, jakým je třeba 6-hodinový koprodukční projekt Francouzská revoluce (1989), jenž se dobu bouření a vzájemných poprav pokusil mapovat s faktografickou přesností, se k tématu vztahují také filmy režisérských legend jako Andrzej Wajda, Éric Rohmer či D. W. Griffith. Málokdy se však objeví pohled, který by namísto dění „zdola“, z pozice srocujícího se lidu, zachytil svědectví o posledních dnech v lesku a bídě Versailles.

Benoit Jacquot, francouzský fiImař střední generace, jenž se českému pub|iku představil před 4 lety v Kar|ových Varech, kde soutěži| 1eho snímek Villa Amalia s lsabelle Huppert v h|avní ro|i, má za sebou několik příběhů z historických kulis, přičemž povětšinou š|o o adaptačni počiny (Sade/2 OOO, Ad ol phel 2OO2, či Au fond des boisl2O1O s mladou hvězdou lsild Le Besco). Tentokrát se skrze román chanta| Thomas (z r. 2OO2) vrátil do versaillských komnal a předpokojů a za snimek Sbohem, královno si vysloužil nejen prestiž zahajovacího íilmu loňského Berlinale, a|e i Cenu Louise Delluca
a vřeIou domácí...