Sbohem, královno

Období francouzské revoluce je vcelku vděčnou filmařskou látkou, ostatně není to tak dávno, co se kiny převalil nový muzikálový přepis Hugových Bídníků v režii Toma Hoopera. Vedle význačných zpracování, jakým je třeba 6-hodinový koprodukční projekt Francouzská revoluce (1989), jenž se dobu bouření a vzájemných poprav pokusil mapovat s faktografickou přesností, se k tématu vztahují také filmy režisérských legend jako Andrzej Wajda, Éric Rohmer či D. W. Griffith. Málokdy se však objeví pohled, který by namísto dění „zdola“, z pozice srocujícího se lidu, zachytil svědectví o posledních dnech v lesku a bídě Versailles.

Benoit Jacquot, francouzský filmař střední generace, jenž se českému publiku představil před 4 lety v Karlových Varech, kde soutěžil jeho snímek Villa Amalia s lsabelle Huppert v hlavní roli, má za sebou několik příběhů z historických kulis, přičemž povětšinou šlo o adaptační počiny (Sade/2000, Adolphe/2002, či Au fond des bois/2010 mladou hvězdou lsild Le Besco). Tentokrát se skrze román Chantal Thomas (z r. 2002) vrátil do versaillských komnat a předpokojů a za snímek Sbohem, královno si vysloužil...