Bloumání za zavřenými dveřmi / Pedro Costa
Dílo portugalského solitéra Pedra Costy znamená extrémní diváckou výzvu. Na jedné straně sociálně naléhavé a kritizující, přitom však nezvykle dramaturgicky rozvolněné a bloudivé snímky jsou výsledkem radikálního tvůrčího přístupu, který si pro sebe Costa formoval v jistém odklonu od tradičních produkčních praktik. Pravidelné účasti na festivalech v Cannes či Benátkách, ať už s částmi proslulé trilogie z lisabonského slumu Fontainhas – Kosti (Ossos, 1997), Ve Vandině pokoji (No Quarto da Vanda, 2000) a Mládí vpřed (Juventude em Marcha, 2006), či naposledy příspěvky ve skupinových projektech, etablovaly čtyřiapadesátiletého Costu jakožto jednoho ze svébytných evropských tvůrců posledního dvacetiletí. Jeho retrospektivu mohli letos zhlédnout diváci Letní filmové školy.
Označení solitér patří zřejmě ke Costovi pevněji než ke kterémukoli z jeho filmařských kolegů. Režisér, jenž má za sebou prozatím šest dlouhých snímků, pomineme-li účast v povídkových projektech a občasnou televizní či videoklipovou tvorbu, se již brzy ve své kariéře dobrovolně vyvázal z běžné praxe plánované produkční záštity a „zběhl“ při natáčení svých filmů ke svobodné a do jisté míry spontánní metodě. Při ní stále méně využívá vědomé...