KVIFF: Když granty obrousí hrany. Chica Checa tancuje na jistotu
Na venkovské zábavě se vykulené padesátnici Zdeně (Pavla Tomicová) zjeví přelud v podobě jejího zesnulého muže. Jde o jediný nadpřirozený a přitom výrazně subjektivizovaný okamžik úvodní scény, která jinak připomene tancovačky z filmů Hoří, má panenko nebo Černý Petr. Tón a rytmus určuje kapela na jevišti, kolem porůznu rozestavěných stolů se motají přiopilé siluety, prostředí vesnického kulturáku je důležitější než dialog, kolektiv převážně pohlcuje jedince.
Když pak v následujícím výjevu z České pošty odposlechne Zdena, povoláním doručovatelka, krátký rozhovor o „Formanovic“ klukovi, vypadá to, že ke klasikám nové vlny odkazuje sám režisér, scenárista a hudebník Šimon Holý. Jak moc lze takovou pobídku brát vážně?
Holého již čtvrtý celovečerní film rozhodně tematizuje mezigenerační rozkol – oblíbený motiv jak raného Miloše Formana, tak především jeho scenáristy Jaroslava Papouška. Chica Checa tento motiv přenáší do současnosti, kde neporozumění mezi starší a mladší generací vyvěrá z konfliktu konzervativních a progresivních hodnot. Zdena žije v rozpadajícím se domku, stále pije ze socialistických sklenic, snídá a večeří rohlíky se šunkou a nerozumí ani slovo anglicky. Její kosmopolitní syn Lukáš (Jan Cina) nosí v pravém uchu zlatou náušnici a žije ve Francii, odkud nečekaně přicestuje domů. Když pak vyjde najevo, že je Lukáš gay a že si v cizině vydělává jako drag queen, zaskočené matce chvíli trvá, než vše zpracuje.
Námět je to aktuální, na stupnici (nejen novovlnného) verismu ale jeho realizace skóruje až překvapivě nízko. Coming out probíhá podle vysoce pravděpodobného scénáře (Zdena v první chvíli argumentuje obvyklým stylem „mně je jedno, kdo si co dělá, ale domů mi to nesmí!“), současně však vyznívá jako zestručněná sbírka typizovaných frází. Na rozdíl od Holého nejlepšího filmu A pak přišla láska… (2022) zde Pavla Tomicová nemá čas jen tak štěbetat, chvilkami prostě jen být a vytvářet svoji rozpory zmítanou postavu ze svobodnějších momentů. Svoji původně odmítavou pozici k synově identitě tak Zdena přehodnocuje stejně hbitě, jako se Lukáš převléká za Helenu Vondráčkovou: téměř bleskovou rychlostí. A svým šibalským, dětinsky přirozeným projevem jakž takž vyrovnává zkratkovitost scénáře.
Možná ale, že neonovým titulkem nadepsaná Chica Checa o prudce realistický výraz ani neusiluje. Možná, že prvotní formanovská aluze představuje spíš nezávazné znalecké vtipkování. Jak ostatně víme, Holého autorská poetika nezahrnuje jen autenticitu, ale také konceptuální myšlení. Minimalistická Zrcadla ve tmě (2021) například dolovala napětí z prosté dialogové konvence záběr-protizáběr a svojí jednoduchou skladbou připomínala písňovou kompozici sloka-refrén.
Pěvecká a taneční vystoupení, jimž zde kraluje Jan Cina, přitom zásadně dynamizují také Holého novinku. Zatímco song Dlouhá noc ještě Lukáš předvádí co nejautentičtěji, aby ve strohých podmínkách klatovské nemocnice potěšil svoji umírající babičku, jeho interpretace písničky Malovaný džbánku ve francouzském klubu Le Pélican je už zcela campově odvázaná, kýčovitě křiklavá a ztřeštěná.
Písňový katalog Heleny Vondráčkové přitom film důvtipně využívá k tomu, aby drag plynule převedl z českého do mezinárodního kontextu. První nemocniční vystoupení ještě odkazuje k legendárním Cinovým performancím z pořadu Tvoje tvář má známý hlas, kde herec uhranul zejména odzbrojující kreací operní pěvkyně Montserrat Caballé. To druhé varietní pak českou stopu propojuje s tou francouzskou: nejen jazykově, ale skrze kombinaci červené, bílé a modré také barevně.
Fakt, že je Chica Checa první Holého mezinárodní koprodukcí, stojí za drobnou odbočku. Dvaatřicetiletý autor předtím natáčel svoje filmy takřka punkově, částečně z vlastních financí, napůl improvizovaně a v případě třetího Hello, Welcome (2024) dokonce přímo během 57. karlovarského festivalu. Jeho odhodlání točit impulzivně a organicky se nepotkávalo s nároky fondů a grantových komisí. Z této vzdorovité, dílem mimosystémové pozice také vzešlo Holého angažmá v manifestu Nová česká intimita, v němž spolu s Tomaszem Wińskim a Terezou Vejvodovou volali po větší tvůrčí odvaze, otevřenosti a aktuálnosti.
Česko-francouzská intimita v Chica Checa už je poněkud těžkopádnější. Scénář je grantově uhlazený a solidně vybalancovaný, schází mu ale ostří, po němž Holý před pár lety volal. Kulturní obohacení, jež ve filmu zažívá především maloměstsky zapouzdřená Zdena, nabízí roztomilé chvilky — nad jeho instantními happyendovými výsledky je ale lepší se detailněji nezamýšlet.
Šimon Holý sice v karlovarské hierarchii konečně povýšil z vedlejší soutěže do soutěže hlavní, povedlo se mu to ale paradoxně s filmem, který svůj artový status kompromisně mísí s odlehčeností tuzemského komerčního mainstreamu. Do českých kin jej v srpnu uvede Falcon, v jehož portfoliu je vedle animáků a disneyovek třeba provinční zálesácký romkom Nečekané léto.