Napospas slovům, hrůzám a bludům / Nepravděpodobná romance
Osobní zpověď jako způsob vyprávění představovala funkční a zajímavou metodu ve Vojnárově dokumentu Cinematerapie, kde jedenáct postav vzešlých z inzerátu České televize ventilovalo svá traumata před kamerou, která jim posloužila jako náhražka odborné lékařské péče. Koncept terapie zvolil režisér i pro svůj čtvrtý hraný snímek Nepravděpodobná romance. Aby hlavní hrdinka Luisa měla skutečně pádný důvod stanout tváří v tvář chápavému terapeutovi v podání samotného režiséra, začlenil Vojnár do jejího životopisu několik vražd, demonstrativní sebevraždu, labyrint homo- i heterosexuálních vztahů, několik obsedantních machopadouchů, emancipační vzpouru, sociální nespravedlnost a ještě tucet podružnějších motivů.
Nadějně vyhlížející expozice sestříhaná z nechronologicky řazených reminiscencí dívky, která po umístění do blázince odmítá komunikovat, se bohužel záhy zvrátí, a ostentativní mlčení vystřídají Luisiny nekonečné verbální výlevy zasvěcující nás do padesáti a jednoho odstínu její duše i těla. Akcent na text jako určující prvek filmu Vojnára bytostně charakterizoval už v Lesních chodcích, jejichž stěžejní sdělení tvořilo filosofické přemítání hrdinů (především Rufuse výtečně uchopeného Jiřím Schmitzerem) o stavu světa...