Nemohoucnost komerčního folku / Soundtrack k Llewynu Davisovi
Estetika nejnovějšího počinu bratří Coenů V nitru Llewyna Davise vyrůstá z atmosféry bohémské newyorské čtvrti Greenwich Village, kde se na počátku šedesátých let pokoušel prorazit nejenom Bob Dylan a jeho souputníci s kytarami, ale se svými stand-up výstupy zkoušel štěstí třeba i mladý Woody Allen. Nikdo ale nemohl čekat, že se Coeni budou nějak zvlášť zaobírat dobovými reáliemi a že autentickému vykreslení prostředí podřídí i hudební v stránku. Čtrnáctiskladbový soundtrack sice už svým obalem evokuje druhé řadové album Boba Dylana Freewheelin’ z roku 1963, místo vhledu do dobových hudebních tendencí ale nabízí nevyváženou směs současného folku ve zjemnělém podání Oscara Isaaca nebo Justina Timberlakea a dvě původní skladby od hudebníků, kteří se na vzestupu Greenwich Village skutečně podíleli.
Soundtrack může sloužit jako srovnávací studie autentického folku v Greenwich Village na začátku šedesátých let a jeho současných mainstreamových pohrobků, které reprezentuje třeba komerčně veleúspěšná, ale kritiky vysmívaná skupina Mumford & Sons. Její frontman Marcus Mumford zpívá hned v druhé skladbě desky Fare Thee Well společně s představitelem titulní role Oscarem Isaacem a přestože se oba dva snaží imitovat klasický dobový...