Organizace spojených náboženství / Noe
„Těžké je zničit zlo a započít mír / leč duha a holubice navždy budou žít / v srdci každého člověka“, zakončoval třináctiletý student Darren Aronofsky svou poému Holubice z roku 1982, která posléze vyhrála básnickou soutěž OSN. Vznosný veletok biblických motivů prozrazuje úsměvné hloubavé ambice mladistvého autora, který se zamýšlí nad problémem dobra a zla, jež si v sobě člověk nese odnepaměti. Ne každý hloubavý třináctiletý autor ovšem dotáhne po letech svou juvenilní tvorbu na plátna kin s rozpočtem 130 milionů dolarů. Když vedle sebe postavíme báseň třináctiletého poety a výtvor pětačtyřicetiletého režiséra, můžeme dojít k závěru, že Darren je buď mužem s podivuhodně konzistentní vizí, nebo stále stejný patetik zamilovaný do velkých duchovních symbolů a velebných frází.
Noe je v zásadě natolik vratkým plavidlem, že ho lze kriticky torpédovat téměř odkudkoli. Ze spirituálního hlediska jde o pozoruhodně nekonzistentní směs, v níž Bůh (tedy pardon, Stvořitel) plní funkci účelové podpěrné konstrukce, která umožňuje půl filmu vyprávět jako fantaskní příběh boje vyvoleného Ábelova potomka s kainovskou lůzou, druhou pak jako komorní drama o hrozivém starci posedlém chmurným posláním.
Fikční svět, do nějž je film...