Generační výpověď z kavárny, kde nikdo nemá co říct / Hany

Kontext vzniku filmu Hany vydá na chytlavý úvod. Režisér snímku Michal Samir vystudoval režii s důrazem na hereckou průpravu na Drama Centre London, producentsky se na jeho filmu podílel Matěj Chlupáček, který debutoval v osmnácti letech filmem Bez doteku. Jednu noc v životě několika postav reprezentujících dnešní mladé, kterým „protéká čas mezi prsty,“ se tito dva rozhodli vyprávět jedním dlouhým záběrem, přesněji řečeno záběrem přerušeným jedním přiznaným a několika skrytými střihy. Samir se inspiroval londýnskými nepokoji, které před třemi lety zažil, jeho film chce podávat zprávu o „generaci, která má tolik možností, že nakonec nedělá nic.“ On i Chlupáček v rozhovorech uvádějí, že „Hany nechce být jen další hezký český film“ a víru v to, že „se stane generační výpovědí.“

Agrese, která je jedním z klíčových témat, je přítomná téměř v každé scéně filmu dravě se hlásícího o pozornost. Dynamická kamera krouží kolem baru někde v centru českého města, kde dealer Jirka ponižuje všechny okolo. Většinu scén vyplňují konverzační scény přecházející ze slovního napadání do banálních řečí o tom, kdo je debil. Děj kulminuje v momentě, kdy do ulice vpadne agresivní dav, část hostů baru se k němu ráda přidá, strhne se rvačka mezi nimi a policií...