Nadějná očekávání uměleckého realismu / Angela Schanelec
O autorském stylu Angely Schanelec, jedné z hlavních představitelek tzv. Berlínské školy, již bylo napsáno mnoho. Články zabývající se její tvorbou obvykle zdůrazňují způsob kompozice záběrů nebo funkci prostředí, kde probíhá natáčení. Na příkladu filmů Marseille, Odpoledne a Orly se však tentokrát pokusíme uvažovat o tvorbě Angely Schanelec v širším kontextu, který bývá jindy spíš zanedbáván. Ačkoliv je Schanelec pokládána za ryze současnou a moderní filmařku, její přísné lpění na některých základních principech uměleckého filmu (realismus a sebereflexivita) z ní totiž činí autorku poměrně tradiční a blízkou modernistickým režisérům období 60. let.
Psát o tvorbě Angely Schanelec s sebou od počátku nese jistá úskalí. Německá filmařka se v rozhovorech projevuje jako vnímavá intelektuálka, která dokáže důležité znaky svých snímků sama reflektovat. Ve video interview pro magazín Cine-fils Schanelec hovoří o lokacích, v nichž natáčí, a o jejich vlivu na výsledný film./1 Zmiňuje mimo jiné to, že konkrétní místa, jako například francouzský přístav Marseille nebo letiště Orly (v obou případech jde zároveň o názvy dvou režisérčiných filmů), pro ni často představují klíčovou inspiraci. Současně ale dodává, že je...