Padesát odstínů motýlích křídel / Pestrobarvec petrklíčový

28. 4. 2015 / Jiří Blažek
kritika
Placený

Peter Strickland patří s Benem Wheatleyem (Pole v Anglii), Joem Cornishem (Útok na věžák), Jamesem Watkinsem (Žena v černém) či Ciaranem Foyem (Citadel) do nové generace britských filmařů, kteří se uvědomělým nadhledem a precizním stylem vztahují k historii populární kultury i pokleslé žánrové kinematografie. Po oceňovaných snímcích, rape-revenge thrilleru Katalin Varga a psychologickém hororu Berberian Sound Studio, přichází s napjatě očekávaným Pestrobarvcem petrklíčovým, kterým posiluje svou pozici nonkonformního filmaře.

I s novým snímkem Strickland prozkoumává účinky nerozlučného páru senzační kinematografie: Thanata a Libida. Ačkoli jeho poetika vyrůstá z brakové půdy, tvůrce zároveň odmítá servírovat prvoplánový pohled na fyzické projevy násilí a touhy. Zatímco Berberian Sound Studio zřetelně vycházelo z italských krvavých detektivek označovaných žánrovou nálepkou giallo, Pestrobarvec petrklíčový je přiznanou poctou sexploatačnímu filmu 60. a 70. let. Sexploatace se odlišovala od předešlých forem exploatace tím, že nebyla falešnou dokumentací o nudismu či nespoutané exotice, ani subžánrem tzv. burlesque films, ale erotiku...

Zpět

Přečtěte si celý článek

Tento článek je zamčený.
Přečíst si jej můžete po zakoupení daného čísla časopisu.

Koupit časopis

Máte číslo už zakoupené? Přihlaste se.

Přihlásit se

Sdílet článek

Článek vyšel v čísle

Mimo kino

98 / duben 2015
Více